Z orchestřiště na jeviště a na blog – aneb O prvním turné symfonického orchestru

Scéna: Jedna z mnoha zastávek na nekonečné cestě autobusem z New Yorku do Texasu. Kolemjdoucí se baví s mužem stojícím v dlouhé řadě lidí v kostýmcích a oblecích. Řada se vlní kolem regálů s chipsy, oříšky a colou.

Kolemjdoucí: „Ahoj! Všichni máte takové krásné oblečení! Odkud jste?“

Osoba v kostýmku: „Ahoj! Jsme tu s Shen Yun Performing Arts, z New Yorku. Cestujeme po celém světě a ukazujeme lidem klasický čínský tanec.“

Kolemjdoucí: „Páni! A kam máte namířeno teď?“

Osoba v kostýmku: „Do Texasu. Vlastně, jen pro ujasnění… Zmínila jsem se, že teď sem cestujeme jako Symfonický orchestr Shen Yun?“

----

Ano, přátelé, je to tak. Před několika týdny se Symfonický orchestr Shen Yun vydal na své první koncertní turné po Spojených státech. Po našem úspěšném debutu v Carnegie Hall v minulém roce se Shen Yun rozhodl svůj orchestr rozšířit a vyslat jej na turné po sedmi amerických městech. Letos jsme začali vystoupením v koncertní síni Kennedy Center, poslední koncert se odehrál v Davies Symphony Hall v San Francisku.

Celé turné bylo úžasnou zkušeností. Ale abych byla upřímná, když jsme začali v létě se zkoušením a přípravami na turné, mísilo se v nás vzrušení s obavami.

    

Na jedné straně je pro nás jako hudebníky příjemné, když se celé vystoupení soustředí pouze na hudbu. Nemusíme se strachovat, jestli náš rytmus a údery činelů odpovídají tempu otáčení sukní tanečnic, na partitury nám do orchestřiště neproudí suchý led, nemusíme si hlídat oponu a to, aby poslední fortissimo zaznělo před jejím spuštěním. Teď je na prvním místě pouze a jen hudba.

Na druhou stranu jsme měli určitý problém s časem. Každý rok vytváří Shen Yun zcela nový program, se kterým pak půl roku jezdí po světovém turné. Do příprav na klasické turné tanečního souboru v roce 2014 se tak musely navíc vejít i samotné zkoušky symfonického orchestru.

Přípravy byly náročné, ale ke svému překvapení jsem zjistila, že se oba projekty dají zvládnout a ani při tom nemusíte padnout vyčerpáním. Místo očekávaného zhroucení má mysl cestovala časem a prostorem: od Beethovena až k veselým melodiím čínských rýžových polí a zase zpět.

A jak se ukázalo, spolu s námi se na tuhle magickou pouť vydalo i naše publikum. Od Washingtonu až po San Francisco jsme se tak společně vydávali na kouzelnou výpravu různými historickými obdobími a styly. Od kultury Petrohradu 19. století až po chang’anské období v 8. století. Putovali jsme od snu tangského císaře až do tanečního sálu v Čajkovského opeře.

S každým dalším dílem jsme objevovali jeho charakter a osobité kouzlo. Mě osobně nejvíc inspiroval konec „Stvoření“. Od hudebníků vyžaduje obrovské úsilí. Má dlouhé pasáže ve forte fortissimo a několik po sobě následujících ve fortepiano. Zdánlivě jednoduchá melodie v sobě skrývá ohromné nadšení; hudebníkovým úkolem není nic menšího než ztvárnit pocit boha ze stvoření světa.

Každý jeden koncert na našem turné byl vzrušující. Naší snad největší odměnou byla možnost sledovat z jeviště publikum. Viděla jsem dospělé muže, jak si otírali z tváří slzy dojetí po vystoupení naší sopranistky Haolan Geng. Nikdy nezapomenu ani na to, jak jeden z diváků v přední řadě při svém aplausu povstal a strhl s sebou všechny okolo.

    

Teď už jsme zpátky v New Yorku a naše zkoušky trávíme zase zpátky v orchestřišti a nad hlavami nám opět víří sukně tanečnic a hřmí bicí. A já myslím, že nás čeká další úžasná sezóna. Já osobně se těším, jak budu svoje zážitky z našeho nového světového turné zase sdílet s vámi tady na blogu. A jestli jste náhodou ten člověk, kterého jsem potkala na odpočívadle, nezapomeňte mě během přestávky pozdravit!