Opičárny v Dračím paláci

Monkey King and the Golden Cudgel

Mytičtí hrdinové často třímají zbraň. Zeus má blesk, král Artuš Excalibur, Thór kladivo a Opičí král zase mocnou tyč známou pod názvem Zlatá hůl. Teď si můžete přečíst příběh o tom, jak Opičí král ke své superzbrani přišel, či lépe řečeno, jak s ní odešel.

Jak se vypráví v Cestě na západ, před dávnými časy se v magické skále na vrcholku hory Bujných květů postupně střádala esence nebe a země. Až náhle jednoho dne skála pukla a vyskočil z ní opičák. Byl bystrý, statečný a troufalý. Ostatní opice byly tak ohromeny jeho nadpřirozenými schopnostmi, že ho jmenovaly „Opičím králem“ a celé dny pak všichni radostně hodovali.

Ale na Opičáka padl pocit existenciální úzkosti. Co je smyslem všeho toho dočasného štěstí, jestliže nakonec ho čeká stáří, nemoc a smrt? Rozhodl se tedy hledat pravé učení, aby se stal nesmrtelným.

Taoistický mistr si ho vzal za svého učedníka a trénoval ho hluboko v horách. Zde se Opičák naučil umění létat a libovolně se proměňovat. Po skončení výcviku se rozloučil se svým mistrem a vrátil se domů.

Po návratu na horu Bujných květů začala Opičího krále trápit nová starost. Schopnosti se mu zlepšily, ale neměl žádnou zbraň, která by jim odpovídala. Jeho opičí přátelé se mu pokoušeli nějakou najít – jeden navrhoval balvan, další velký banán... Během toho shonu se z davu vynořil starý opičák. Žil už stovky let a věděl všechno. Pověděl jim o fantastickém Dračím paláci na dně Východního moře.

„Tam,“ řekl, „uchovává Dračí král mnoho pokladů.“ Opičího krále tahle novina nadchla a ihned se vydal na cestu.

Mnoho mil pod mořem si mezitím Dračí král a jeho korýšovití dvořané užívali výsostný banket v Dračím paláci. Zrovna když si užívali taneční vystoupení vodních víl, želví generál Wu-gui, pravá ruka Dračího krále, zuřivě vpádloval do sálu: „Vaše výsosti, nějaký vetřele-“

Hned nato dveře rozrazil Opičí král. Pozdravil Dračího krále a řekl: „Nazdárek, Dračí králi, jak to jde? Mohl bys mi trochu kápnout? Víš, potřebuju zbraň, něco mocného. Slyšel jsem, že právě takovou bys mohl mít. Co ty na to?“

Dračí král už slyšel zvěsti o téhle podivuhodné opici. Říkalo se, že má v rukávu mnoho triků. Nestál o žádné problémy, a tak Dračí král nařídil svým poddaným, aby pár zbraní Opičákovi přinesli – na vyzkoušení.

Dveře z korálů se otevřely a do haly vklouzl lord Úhoř s blyštivým kopím vážícím přes dvě tuny. Opičák byl nadšený. Chytl ho svýma chlupatýma rukama a zatočil s ním jako s taktovkou. Bylo však moc lehké a křehké. Ohrnul nos a hodil ho zpátky lordu Úhoři.

Jako další vstoupil lord Humr a s pomocí hraběte Kraba táhl obří meč vážící tři a půl tuny. Opičák ho s lehkostí zvedl, párkrát s ním máchl kolem sebe a usoudil, že je stále příliš lehký.

Dračí král se z toho orosil i pod vodou. Tentokrát už poslal pro nejtěžší zbraň.

Rozlétly se dveře a dovnitř vešli tři korýšové. Nesli obrovskou halapartnu, vážící více než kterákoli jiná zbraň, a mořské dno se pod nimi s každým krokem otřásalo. Opičák si s nimi chvíli zašpásoval a předstíral, že je příliš těžká, jen aby ji v další chvíli vyhodil do vzduchu a balancoval s ní na jednom prstu, jen tak pro zábavu. Opičák zavrtěl hlavou a odhodil ji stranou.

„Tohle jsou všechno párátka. Copak nemáš nic těžšího?“ zeptal se.

Dračí král byl zoufalý. V tom připlavala jeho manželka a navrhla pro Opičáka obří železný pilíř, který byl uložen v jejich pokladnici. Řekla, že pilíř několik dní předtím světélkoval nebeskou září a možná, že Opičák je tedy předurčen ho vlastnit. Dračí král souhlasil a vzal Opičáka s sebou se na poklad podívat.

Obří pilíř stál na nejzazším nádvoří paláce. Na jeho boku bylo vyryto: „Hůl se zlatým kroužkem, zvaná ,přací‘.“ Byla široká jako sud a měřila do výšky 6 metrů. Tento pilíř byl také, převážně symbolicky, zodpovědný za udržování stability moře.

Opičímu králi se rozzářily oči, když ji spatřil. Zkusil ji zvednout – ale i když to dokázal, bylo příliš těžkopádné se jí ohánět. „Hmm… je moc velká, než aby se dala držet, kéž by byla menší…”

Předtím než vůbec dokončil myšlenku, tyč se náhle smrskla do velikosti pastýřské hole a vklouzla mu do ruky. Opičí král byl u vytržení. Začal s ní vířit a točit, což způsobilo v paláci ohromné proudy. Dračí král a jeho dvořané jimi byli téměř odneseni!

Šťastný z toho, že nalezl svou perfektní zbraň, Opičák svou hůl zmenšil ještě jednou – tentokrát na velikost jehly. Zastrčil si ji za ucho, kde ji mohl mít schovanou pro pozdější použití v bitvě. Rychle poděkoval Dračímu králi a vydal se k domovu.

Dračí král se, i když s úlevou, že se zbavil náročného hosta, obrátil na generála Wu-guie a vynadal mu v prvé řadě za to, že tu nezvanou opici vpustil do paláce.

Jak budou Opičákova dobrodružství pokračovat, celá řada tvorů pocítí hněv jeho Zlaté tyče – od jeho budoucích přátel Čuníka i Písečného mnicha až po přisluhovače zla, netvory a kostlivce. Nakonec, kdo jiný by mohl chránit zbožného, ale bezmocného buddhistického mnicha na cestě plné nebezpečí?

Minidrama Shen Yun 2016 Opičí král a Dračí palác – s choreografií od Gu Yuana a Yu Yuea, s hudbou od Jing Xian – je založen na tomto příběhu.

Cesta na západ
Jak Opičí král chytil Čuníka – příběh z Cesty na západ
Jak Opičí král porazil démona – příběh z Cesty na západ