Dynastie Ming

První císař dynastie Ming, Ming Taizu (Ming Tchaj-cu), nepocházel ze šlechtického rodu. Narodil se jako čínský rolník jménem Zhu Yuanzhang (Ču Jüan-čang) a jeho původním přáním bylo žít jako buddhistický mnich. Ale v době, kdy se Mongoly vedená dynastie Yuan (Jüan) začala zmítat vnitřními mocenskými spory, Zhu se přidal k právě vznikajícímu povstaleckému hnutí a zakrátko se stal velitelem mocné armády.

V roce 1368, několik let poté, co jeho vojsko obsadilo Nanking, se Zhu prohlásil za císaře a založil dynastii Ming. Číně tak opět začali vládnout Hanové. Během následujících dvou staletí regionální i globální vliv Číny rostl. Právě v této době vznikly tři ze čtyř nejvýznamnějších klasických čínských literárních děl a také byly vystavěny skvostné paláce Zakázaného města.

Svého vrcholu dosáhla dynastie Ming za vlády třetího císaře Ming Chengzua (Ming Čcheng-cu,1403-1424), který přestěhoval hlavní město z Nankingu do Pekingu. Ming Chengzu byl vynikajícím vojenským stratégem, nechal vystavět Zakázané město a významně podporoval světový průzkum a šíření humanistických hodnot. Dostal přízvisko Yongle (Jung-le), což v překladu znamená „věčné štěstí“. Tento titul zrcadlí prosperitu jeho éry a kulturní a vojenské úspěchy, které lze srovnávat s velkolepými dynastiemi Han a Tang.

Velkým přínosem Ming Chengzua pro čínskou kulturu bylo vytvoření Encyklopedie Yongle, monumentálního díla, které zahrnuje oblasti od astronomie přes medicínu až po teorii jinu a jangu. Text tohoto díla čítal přes 3,7 miliardy slov a zahrnoval bezpočet pradávných děl. Do dnešního dne se však zachovalo jen několik jeho částí.

Důležitou roli v životě lidí dynastie Ming měly náboženství a filozofie. Rozkvět zaznamenal taoismus, obzvláště pak za vlády císaře Jiajinga (Ťia-ťing, 1521-1567). Sám byl zbožným a oddaným učedníkem taoistické školy a nechal postavit tři proslulé chrámy v Pekingu: Chrám slunce, Chrám země a Chrám měsíce.

Mezi nejtrvalejší přínosy éry Ming se řadí tři romány napsané v lidovém nářečí, jejichž příběhy jsou dodnes nejoblíbenějšími díly čínské literatury. Jde o Příběhy Tří říší, Příběhy od jezerního břehu a Putování na západ. Některé epizody z těchto klasických děl, včetně dobrodružství Opičího krále, prezentuje na jevišti i Shen Yun.

Tři osobnosti, které jsou důležitými symboly dynastie Ming:

  • Zheng He (Čeng Che, 1371–1433): Admirál, jenž byl císařem pověřen k průzkumu Indického oceánu a Pacifiku. Během 28 let podnikl sedm výprav. Navštívil přes 30 zemí a dostal se až k východní Africe a Rudému moři. Někteří historikové tvrdí, že doplul dokonce až do Ameriky (několik desetiletí před Kolumbem). Jeho expedice napomohly rozvoji mezinárodního obchodu a šíření čínské kultury.
  • Li Shizhen (Li Šʼ-čen, 1518–1593): Význačný bylinář, akupunkturista a lékař čínské medicíny. Napsal Bencao Gangmu (Pen-cchao kang-mu, Soupis léčiv), nejrozsáhlejší knihu tradiční čínské medicíny, která se používá dodnes jako zdroj důležitých informací.
  • Wang Yangming (Wang Jang-ming, 1472–1529): Úředník-filozof za vlády císaře Jiajinga. Wang prosazoval neo-konfuciánskou školu, která se postupně stala hlavním proudem konfuciánské filozofie.

V závěru vlády císaře Shenzonga (Šen-cung, 1573–1620) začala dynastie Ming upadat a její poslední léta byla spjata s korupcemi a konspiracemi vládních eunuchů. V roce 1644 proběhlo povstání rolníků, v jehož čele stál Li Zicheng (Li C'-čcheng), a poslední císař Weizong (Wej-cung) následně spáchal sebevraždu.

Dynastie Yuan
Dynastie Qing
Příběhy od jezerního břehu
Dynastie Yuan
Dynastie Qing