Slavné čínské osobnosti narozené ve znamení Kozy

Jste vůdčí osobností, nebo se spíše necháte vést? Pokud jste se narodili ve znamení Ovce, Kozy či Berana (v čínštině neexistuje pro tato znamení přesné rozlišení), možná se podobáte některé z význačných osobností čínských dějin, které si v článku dále představíme.

Čínský zvěrokruh je tvořen 12 ročními cykly, přičemž každému cyklu odpovídá jiné zvíře. Současný nový lunární rok, který začíná 19. února, je ve znamení Kozy či Ovce. Obecně řečeno, lidé narození v tomto znamení zvěrokruhu (v roce 2015 a předtím 2003, 1991, 1979 atd.) jsou velkorysí, laskaví a loajální. Ve skutečnosti znak označující kozu či ovci neboli jang (羊) je dokonce součástí čínského znaku pro soucit, shan (善), vyjadřující jemný charakter tohoto zvířete.

Historicky vzato nám tato zvířata pomáhala různými způsoby. Ať už mluvíme o vlně, ze které se vyrábí oblečení, či mléku. Ve starověké Číně byla škála využití těchto zvířat ještě širší. Měkké štětce z kozích chlupů tvořily jakýsi tandem ke štětcům tvrdším, vyrobeným ze srsti vlků. Společně byly nástroji, s jejichž pomocí vznikla vynikající kaligrafická a výtvarná díla.

Co se týče lidí narozených v tomto znamení, ne všichni jsou si podobní. Někteří jsou velkorysí, jiní zas naopak hoří přílišnou touhu vyniknout nad ostatní.

Černá ovce

Jestli byste si mysleli, že všichni ve znamení Ovce jsou jako jehňátka, vyžene vám takový názor z hlavy zmínka o zlém válečníkovi z éry Tří království (220–280).

S pádem dynastie Han vypukly v Číně boje o moc a Čína byla rozdělena na tři království: Wei (Wej), Shu (Šu) a Wu. Cao Cao, vládce říše Wei, byl mazaný vojenský génius, který se narodil v roce 155, tedy v roce Kozy (však si to spočítejte). Byl známý svou touhou po moci a pomstychtivostí.

Když byl Cao Caův otec zavražděn, Cao Cao okamžitě a bez jakéhokoliv důkazu obvinil nejpravděpodobnějšího podezřelého: guvernéra sousední provincie Tao Qiana. Přestože neměl žádný důkaz, rozhodl se ještě toho léta Cao Cao pro invazi. Jeho armáda zmasakrovala nejen vojáky, ale také přibližně 100 tisíc civilistů – bylo jich tolik, že by svými těly přehradili řeku. Vesnice byly srovnány se zemí a veškerý dobytek (ano, včetně ovcí) byl ukraden coby zdroj jídla pro armádu.

Cao Cao trpěl chronickými migrénami. Všechny snahy o léčbu selhávaly, dokud Cao Cao nepotkal legendárního lékaře jménem Hua Tuo, který jeho bolest zastavil jediným vpichem akupunkturní jehly. Cao Cao byl tak ohromen, že chtěl, aby Hua Tuo u něho zůstal jako jeho osobní lékař. Hua Tuovi se představa léčit pouze u dvora nezamlouvala, a tak požádal o uvolnění, aby se mohl starat o svou (neexistující) nemocnou manželku. Před svým odchodem nicméně Hua Tuo navrhl Cao Caovi dlouhodobé řešení jeho bolesti hlavy – operaci mozku vykonanou pomocí starověkých čínských lékařských technik. Podezřívavý Cao Cao si však myslel, že ho lékař plánuje zavraždit, a v záchvatu vzteku dal Hua Tua uvěznit. Jeden z největších lékařů čínských dějin tak umřel ve vězení.

Těmito činy se zapsal Cao Cao do čínských dějin jako darebák. Jeho postava pak byla zobrazena i v klasickém románu Příběhy Tří říší. V románu se Cao Cao řídil úskočným heslem: „Raději obviním druhé, než abych umožnil druhým obvinit mě!“ (寧 我 負 人, 毋 人 負 我!) V románu dále Cao Cao z paranoie zavraždí starého přítele a jeho rodinu a pokusí se vrazit nůž do zad (a to doslova) svému nadřízenému. Dobude téměř celou Čínu a zanechá za sebou stopy ohně a krve.

V čele stáda

Naštěstí ke každé černé ovci existuje její protiklad, který je ztělesněním ctností tohoto znamení. Příkladem takové osoby je Yue Fei, odvážný generál z dynastie Song (906–1279).

Yue Fei se narodil v chudé rodině. Vstoupil do armády, kde vynikal v lukostřelbě, taktice a boji s kopím. Během dvanáctého století byla Čína neustále napadána Džürčeny. Yue Fei si díky svým dovednostem nakonec vysloužil pozici vůdce obranných sil, jehož úkolem bylo bránit Říši středu.

Yue Fei, který byl charismatický a u svých mužů populární, kladl službu své zemi vždy na první místo. Legenda praví, že jednoho dne požádal svou matku, aby mu vytetovala na záda čtyři znaky „jin zhong bao guo“ (盡忠 報國), „sloužit zemi s největší věrností“, aby na to nikdy nezapomněl. Svými bojovými schopnostmi si vysloužil vítězství dynastie Song a obdiv svých nepřátel.

I přes svou slávu a pocty zastával Yue Fei konfuciánské zásady synovské úcty, pokory a podřízenosti. Dvakrát opustil bojiště, aby mohl sledovat smuteční obřady na počest svých rodičů. Jednou se na celou zimu utábořil poblíž hrobu svého učitele, slavného mistra bojových umění, aby u něj mohl truchlit, dokud ho jeho přátelé nakonec neodtáhli domů.

Nicméně Yue Feiova popularita byla trnem v oku zlému úředníkovi jménem Qin Hui. Ten obelstil císaře, aby si myslel, že Yue Fei plánuje převrat, a nechal stáhnout Yue Feie z fronty, aby mohl být obviněn ze zrady. I když věděl, že je to past, vždy loajální Yue Fei uposlechl předvolání z úcty k císaři. I přesto, že Qin neměl dostatek důkazů, byl Yue Fei popraven.

Na otázku, zda byl Yue Fei opravdu vinen, Qin Hui odpověděl: „Nevím to jistě, ale možná něco udělal.“ Dnes se toto slovní spojení, „mu xu you“ (莫須有), používá ve významu smyšlených obvinění.

Ale historie nakonec dostála spravedlnosti a dnes má loajální generál Yue Fei majestátní sochu v chrámu, který byl postaven na jeho počest. Přímo před ním klečí Qin Hui svázaný v řetězech, aby všechny generace kolemjdoucích na něj plivaly. (A ano, jde o stejného Qin Huie vylíčeného v loňské komické taneční scéně souboru Shen Yun, nazvané „Jak vymést tyrana“.)

Pastýř zlatého věku

Na otázku, které období je zlatým věkem čínské civilizace, poukazuje mnoho historiků na mocnou dynastii Tang (618–907). Lidé dynastie Tang se těšili z prosperujícího hospodářství podporovaného rušnými obchodními stezkami. Milovaný císař Tang Taizong, který se také narodil v roce Kozy, přispěl k tomuto rozmachu nemalou měrou.

Pod jeho vládou se Čína stala jedním z největších, nejsilnějších a nejkosmopolitnějších národů na světě. Rozloha jeho říše zahrnovala dnešní Čínu, Vietnam a Střední Asii. V hlavním městě Chang-anu (Čchang-an) neboli „městě věčného míru“ spolu žili v míru a obchodovali cizinci a místní. Cestovatelé se mohli toulat krajinou v absolutním bezpečí a hostinští dokonce nabízeli bezplatné ubytování a stravu. Bylo to období prosperity a míru.

Taizong byl jedinečným císařem čínských dějin. Velkorysý a odpouštějící. Po svém nástupu na trůn omilostnil své nepřátele a dokonce jim nabídl pozice na svém císařském dvoře.

A byl to císař Taizong, kdo požádal buddhistického mnicha Xuanzanga, aby cestoval na západ a našel svatá písma. Mnich se s nimi úspěšně vrátil do Číny a změnil tak navždy tvář čínského buddhismu. Jeho dobrodružství je zachyceno v klasickém románu Putování na západ (zahrnující opičáka a čuníka, ale ne kozu ani ovci).

Císařovna s beraní vůlí

Jaký rozdíl může udělat tisíc let, si ukážeme na dalším příkladu. Na přelomu devatenáctého století, ke konci vlády mandžuské dynastie Qing, byla u moci ovdovělá císařovna Dowager Cixi (1835-1908). A zatímco dynastie Tang byla otevřená cizincům všech etnik a náboženství, tato císařovna byla vůči cizincům silně podezřívavá.

Narodila se v roce Kozy a stala se konkubínou císaře, kterému porodila syna. Ten se později také stal císařem. Nicméně jeho vláda bylo pouze formální, ve skutečnosti totiž všechno řídila jeho matka, coby regentka, po 47 let.

V době velké nestability se Cixi pevně držela svého vlastního rozumu. Odmítla jakékoliv ústupky, i když šlo třeba i o její nejbližší spojence. Na druhou stranu, ti, kteří se s ní setkali, obdivovali její kultivované pohyby, okouzlující přítomnost a laskavost, a to i navzdory jejím tvrdým postojům. I po ukončení své vlády často pořádala čajové dýchánky pro manželky diplomatů, stejně tak jako i každoroční zahradní slavnosti ve svém letním paláci.

* * *

Dva válečníci – jeden krutý, druhý hrdinský. Dva vládci – jeden podmanivý, druhý nátlakový. Inu, ne všechny ovce mají stejnou vlnu.

Ale když se konverzace stočí na čínský Nový rok, můžete se teď o něm pobavit bez toho, aniž byste se cítili jako zakřiknutá ovce.