Taoističtí bojovníci z hor Wudang

Mezi vrcholky a propastmi hor Wudang se nachází komplex starověkých taoistických chrámů. Nad schodištěm z velkých šedých kamenů, které ošlehal vítr, vcházíme do brány jednoho z nich. Zde, na rozsáhlém nádvoří nalézáme skupinu mladých mužů – taoistů, kteří praktikují bojové umění. Jak se ohánějí svými vějíři nazdobenými symboly jinu a jangu, pečlivě přecházejí po kruhových vzorech, přičemž jejich pohyby jsou tak plynulé jako tekoucí voda.

Tichá scéna je náhle přerušena tím, jak se vrhají do bitky a dělají skoky a salta, která se vzpírají gravitaci. Na konci svého tréninku se taoisté vracejí zpět na svá místa, aby dovršili rovnováhu síly a půvabu, živosti a klidu.

           

Hory Wudang (武當山) jsou fyzickým ztělesněním taoistické filosofie harmonie protikladných sil. S rozvážnou majestátností, daleko od pozemského světa a jeho rušných trhů, se tyčí až do oblak.

Nejvyšší bod pohoří, příhodně pojmenovaný „Vrcholek Nebeského sloupu“ (天柱峰), dosahuje 1613 metrů a je obklopen zvlněným panoramatem 72 vrcholků, 36 útesů a 24 potůčků. Přidejte borovice rostoucí ze strmých skal a bezpočet odstínů svěží zeleně táhnoucí se až za obzor, a máte před sebou živé plátno s tradiční malbou čínské krajiny.

Svahy zdobí starověký komplex taoistických chrámů a klášterů, které až neuvěřitelně drží na stěnách strmých srázů. Tyto architektonické zázraky byly vystavěny v průběhu pěti dynastií – Tang, Song, Yuan, Ming, a Qing – a překlenují tak tisíciletí čínských dějin.

Mnoho z toho, co zbylo do dnešních dob, je výsledkem mohutného stavebního projektu, do kterého se pustil císař Yongle (Jung-le) z dynastie Ming na začátku patnáctého století. A dnes je hora Wudang proslulá jako kolébka taoismu.

Wudang a wushu

Wudang drží čestný titul „První božská hora pod nebesy“ (天下第一仙山). Po staletí byla tato posvátná hora pro taoistické kultivující cílovou destinací, a tak se z ní stalo centrum pro ty, kteří hledají Tao neboli Cestu.

Kromě toho, že je místem pro duchovní povznesení, je Wudang také domovem taoistického bojového umění – Wudang guan, které klade důraz na mysl a ducha jako zdroj síly. Nejslavnějším kultivujícím z hory Wudang byl taoistický poustevník Zhang Sanfeng. Encyklopedie Dějiny Mingů jej popisuje jako přes dva metry vysokého muže, urostlého jako borovice a s vousy ve tvaru kopí. Říkalo se, že jako člověk žil přes 200 let a poté dosáhl nesmrtelnosti a božství. Byl zakladatelem stylu bojového umění Taichi chuan, neboli tai chi, který zůstal populární (ačkoli byl z velké části pozměněn) až dodnes.

Tanec Shen Yun s vějíři „Bojovníci z hory Wudang“ je příkladem jemné síly wudangských bojovníků a nechává ožít symbol tai chi na jevišti.

Wudang skrze tanec

Přesto se nenechte zmást, to, co předvádíme, je klasický čínský tanec, nikoli bojová umění. Tyto dvě formy umění mají společnou historii, čemuž napovídá i fakt, že čínské znaky pro tanec a bojová umění se oba vyslovují stejně – wǔ. A rané formy klasického čínského tance, zvláště rozmanité techniky přemetů a otoček, se vyvinuly z bojových umění.

Ale, jak uvádí na svém blogu můj kolega-tanečník Ming Liu, můžete o nich přemýšlet jako o dvojčatech narozených před 5000 lety, která mají velmi odlišné osobnosti.

Jestli vás zajímá historie klasického čínského tance a jeho vztah k bojovým uměním, určitě si nenechte ujít článek od pana Li Hongzhi.