Jak si „vypůjčit“ šípy od nepřítele

Capturing arrows with boats.
Ilustrovaný obal knihy Příběhy Tří říší.

Pocházejí ty nejlepší dary od přátel, nebo nepřátel? Když mistr vojenských strategií potřebuje vyrobit sto tisíc šípů za tři dny, vymyslí skvělé řešení – získá šípy přímo z luků a toulců od toho nejnečekanějšího „mecenáše“.

Nejdříve něco z historických pramenů

Poté, co se dynastie Han v roce 220 n. l. rozpadla, prošla Čína jedním z nejbouřlivějších období své historie. Čína neboli „Říše středu“ se rozpadla na tři státy – severní, jihovýchodní a jihozápadní. Tato éra zvaná Tři království se nesla ve znamení neustálých vojenských konfliktů a zápasení o moc či přežití.

Na konto tohoto dramatického období bylo sepsáno množství historických spisů i literárních příběhů. Nejznámějším z nich jsou „Příběhy Tří říší“. Tento román je považován za jedno ze čtyř nejvýznamnějších děl čínské literatury. Zvěčňuje tehdejší generály, státníky a válečníky coby neohrožené hrdiny či proradné darebáky.

Dílo pochází ze 14. století a co do rozsahu ho lze srovnávat s Tolstého románovou epopejí Vojna a mír. Román vypráví o mnoha barvitých příbězích, okořeněných napůl smyšlenými historkami a protkanými nadpřirozenem. Jeden z takových příběhů vykresluje číslo klasického čínského tance „Ukořistěné šípy“ v podání Shen Yun 2015.

Středobodem příběhu je Zhuge Liang (Ču-ke Liang), kancléř severozápadního státu Shu. V čínských dějinách je zapsán jako nejvýznačnější a nejgeniálnější vojenský stratég všech dob. A román jeho schopnosti posouvá ještě dál.

Boj o kontrolu

Píše se rok 208 n. l. a armáda severočínského státu Wei si razí svou cestu na jih v naději, že napříč celou Říší středu zformuje císařství. Vojenské jednotky vedeny ambiciozním a nemilosrdným ministrem Cao Caem (Cchao Cchao) jsou masivní a vítězství za vítězstvím jim dodává sebedůvěru. Když dorazí ke břehům řeky Yangtze, utáboří se a čekají na blížící se bitvu.

Na druhém břehu mohutného veletoku leží státy Shu a Wu. Když vycítí, že se na ně ze severu valí velká hrozba, vůdci státu Wu a Shu uzavírají dočasnou koalici – tak trochu zoufalý pokus čelit blížícímu se náporu armády Wei.

Zhuge Liang je pověřen, aby radil generálům armády Shu a Wu. Musí najít způsob, jak ustát nápor mnohokrát početnější Cao Caovy armády ze severu. Mistr taktiky ponořil svou mysl do zformulování strategie a jižané doufají v zázrak.

Plán

Zhuge dostal výjimečný a nečekaný nápad. I když jeho Shu a sousední Wu jsou technicky vzato spojenci, generálové z Wu moc Zhugemu nevěří a navíc mu jeho legendární schopnosti závidí. A i v této chvíli, kdy by měli držet pohromadě, je závist vede k tomu, že vymýšlejí plán, jak se Zhugea zbavit.

Informují ho o tom, že chystají útok na severní armádu a že k tomu budou potřebovat obrovské množství munice – sto tisíc šípů. Říkají mu, že útok zahájí do deseti dnů. A byť se zdá, že to bude nesplnitelný úkol, Zhuge musí najít způsob, jak munici zabezpečit, jinak bude čelit popravě. Náš stratég má však vždy chladnou hlavu. Ovívaje se svým vějířem z jeřábího peří jednoduše odpovídá: „Dejte mi tři dny, víc není potřeba.“

Zhuge tráví první dva dny přípravami na tajnou operaci. Shromažďuje dvacet rychlých člunů a do každého z nich nasazuje třicet vojáků. Každou skupinu vojáků pak obestele falešnými vojáky vycpanými slámou – v podstatě armádou strašáků.

Na třetí den s sebou vezme svého důvěrně známého generála Lu Sua (v tanečním čísle je to ten modře oblečený) a vedou lodě přes široký veletok Yangtze. Lu Su netuší, co má Zhuge za plány, a jak se blíží k nepřátelskému břehu, začíná být značně nervózní.

Šípů jako kapek deště

Jak směřovali do nepřátelského území, celou řeku pokryla hustá mlha. Zhuge vydal povel svým vojákům, aby vydávali vojenské pokřiky a bubnovali na válečné bubny. Nepřítel oslepený mlhou a vyděšený kraválem střílí z pobřeží nekonečné proudy šípů směrem k hluku.

Zhuge rozmisťuje své lodě do řady čelící nepřátelskému táboru. Šípy začínají dopadat na lodě a zapichují se do slaměných panáků, kteří se mění v obří jehelníčky. Jak se panáci zaplňují šípy, začíná se přední část lodí pod tíhou naklánět níže k vodní hladině. V tu chvíli Zhuge velí k otočení lodí a ty pak pod náporem šípů zasypávajících jejich druhou stranu začínají nabírat rovnováhu.

Nakonec Zhuge směřuje své ježaté lodě naplněné sto tisíci šípy k domácím břehům, kde jej vítají udivení generálové z Wu.

„Jak se ti povedlo vymyslet tak geniální plán?“ ptali se zdráhavě, leč s obdivem.

„Dobrý generál se musí dobře vyznat nejen v bitevní strategii, ale také v astronomii, geografii, věštění a v principech jinu a jangu,“ odpověděl Zhuge. „Předvídal jsem těžkou mlhu už tři dny dopředu, a tak jsem vymyslel můj plán.“

Kdo s koho u Rudého útesu

Díky Zhugeovu mistrnému plánu byla armáda Shu a Wu dobře vyzbrojena a připravena k zahájení útoku. Zhuge si nedělal žádné výčitky kvůli tomu, že bojuje se zapůjčenými šípy, protože měl v úmyslu je rychle vrátit.

To, co následovalo, se do dějin zapsalo jako bitva u Rudého útesu. Oněch sto tisíc šípů bylo klíčem k prvnímu vítězství jižních sil. Vojsko odrazilo Cao Caův útok a zatlačilo zpět to málo, co z jeho armády zbylo.

A tak lidé ze států Wu a Shu zůstali v bezpečí. Válčící státy se dostaly do vyrovnané patové situace a započalo období Tří království – éra, která uchvacuje historiky a spisovatele už téměř dva tisíce let.