Císař nastupuje na trůn: Proslulý Kangxi a jeho příběh

Vyobrazení mladého císaře Kangxi.

Císař Kangxi jednou napsal: „Co jsem to za člověka, že mezi všemi těmi, kteří vládli... bych to měl být já, kdo vládl nejdéle?“

V 17. století Kangxi (Kchang-si) vládl Říši středu celých 61 let. V pěti tisících letech čínské civilizace nejenže působil jako císař nejdéle, ale je také připomínán jako jeden z nejmoudřejších, nejvelkorysejších a nejvzdělanějších císařů.

Kangxi byl čtvrtým císařem dynastie Qing (Čching, 1644–1911). Vládci této dynastie nebyli etničtí Hanové. Pocházeli z řad mandžuských kmenů žijících na sever od Velké zdi, které se sjednotily, postupovaly na jih a nakonec nahradily předchozí dynastii Ming, která se rozpadala.

Kangxiho velkolepý odkaz spočívá v opětovném sjednocení této obrovské říše politicky i společensky, v upevnění vlády dynastie Qing a také v nepřeberném množství kulturních a ekonomických výdobytků, které Číně přinesl.

K ničemu z toho však málem nedošlo, protože když ještě jako dítě Kangxi nastupoval na trůn, jeho panování se málem skončilo dřív, než začalo.

Nepříznivé začátky

V raných letech dynastie Qing byla říše ještě zmítána nepokoji. Kromě zmatku z nedávných válek, které vedly k dynastickému obratu, probíhala ještě menší povstání a velká část Číňanů se dosud obávala svých nových cizích vládců.

Dynastie Qing byla oficiálně ustavena v roce 1644 a Kangxi se narodil o 10 let později. Když mu bylo pouhých osm let, jeho otec zemřel na neštovice. Ve svém posledním ediktu císař vyhlásil, že čtyři z jeho nejbližších poradců budou sloužit jako rada regentů pro jeho mladého syna. Měli chlapci pomáhat při řízení záležitostí státu, než dosáhne dospělosti.

Tito vysocí úředníci byli princi, kteří nepocházeli z císařských kruhů a věrně sloužili qingským císařům s mnoha zásluhami. Ale s vývojem událostí jeden mocichtivý úředník vycítil svou šanci uchvátit trůn.

Generál Aobai

Aobai (v mandžuštině Gūwalgiya Oboi) byl vyznamenaný generál z vybraného mandžuského rodu. Bohužel, jeho statečnost na bojišti šla ruku v ruce s diktátorskou povahou. Aobai potlačil každého, kdo mu stál v cestě, a stal se nejmocnější postavou na císařském dvoře. Nadělal si mnoho nepřátel a téměř nikdo se mu neodvážil postavit.

Pokud jde o mladého císaře, Aobai se mu vysmíval. Koneckonců, generál přece vybojoval a vyhrál mnoho krvavých válek desítky let předtím, než se tenhle usmrkánek vůbec narodil; mohl si na těle napočítat více jizev než Kangxi úspěchů. A tak Aobai předpokládal, že Kangxi bude pouhou loutkou v jeho vlastních manévrech.

Kangxi vyrůstal v jeho tyranii. Tiše vše pozoroval a čekal na svůj čas. Když Kangxi dosáhl 14 let, což byl podle Mandžuů věk dospělosti, oficiálně nastoupil na trůn. Čekala ho však nevyhnutelná srážka s Aobaiem.

Císařovo roucho

Panovačný Aobai protlačil členy své politické frakce na mocné pozice ve vládě. Bezpočet lidí, kteří byli proti němu, se stal jeho obětí. Přehlížel státní zájmy, zatímco sledoval své vlastní, a víc než znevažoval císaře.

Aobai se dokonce opovážil vyrobit si svou vlastní soupravu žlutých císařských dračích rouch – symbolických oděvů, které může nosit pouze císař. To byla velezrada!

Jednoho dne, zrovna když si Aobai zkoušel svá nová roucha a kochal se tím, že v nich vypadá jako císař, náhle se objevil v jeho sídle návštěvník. Byl to královský vyslanec přinášející nejnovější císařský edikt: oficiální oznámení o tom, že Kangxi nyní plně nastoupil na trůn jako bona fide císař. Když si vyslanec všiml Aobaiových odvážných šatů, byl v šoku a přivolal královskou stráž. Ale tito muži nebyli pro Aobaie žádnými soupeři. Odhodil je stranou jako hadrové panenky a vyrazil za císařem.

Vyslanec uháněl zpátky do paláce v předstihu před Aobaiem. Právě když hlásil trestný čin, despotický generál dorazil na scénu. Zatímco si to tam obcházel, zastrašoval a urážel každého, od úředníků až po císaře. Aobaiovo naparování jasně ukázalo, že ke Kangximu nemá žádnou úctu – koruna nekoruna – a že si dál bude dělat, co se mu zlíbí. Pak samolibě odkráčel pryč, jistý si tím, že má stále celý palác pod palcem. Tentokrát byl však dospívající Kangxi připraven ho zneškodnit.

Velké finále

Kangxi už dávno věděl, že Aobai je číhající hrozbou pro jeho právoplatnou vládu i budoucnost dynastie. Z toho důvodu se také v uplynulých letech obklopil skupinou mladých mandžuských šlechticů. Ačkoli Aobai je považoval za dětinské, neambiciózní a bezvýznamné, Kangxi si ve skutečnosti vybral ty nejbystřejší a nejsilnější. A to, nad čím Aobai mávl rukou jako nad chlapeckým sportem, byl ve skutečnosti Kangxiho výcvik šlechticů k rozhodujícímu souboji s arogantním generálem.

Vše se odehrálo takto: na jaře roku 1669 mladý císař povolává stále agresivnějšího Aobaie k soudu. Aobai nakráčí dovnitř, sebejistý jako vždy a úplně neznalý situace. Než zjistí, o co vlastně jde, je obviněn z 30 závažných zločinů a obklopen Kangxiho mladými strážci. Zuřivý, ale zoufalý Aobai vytáhne dýku (neodzbrojit se před vstupem k císaři je další hrdelní zločin) a vrhne se na císaře. Bojuje ze všech sil, ale Kangxiho mladí pobočníci jsou početní a plni sil. Po urputném boji je Aobai přibit k zemi – jednou provždy.

Slavná vláda začíná

Tato náročná epizoda z jeho raných let ukázala Kangxiho mimořádnou odvahu, předvídavost a odhodlání. Mladý císař prokázal, že je inteligentní, prozíravý a hodný svého titulu.

V druhé polovině století, jež následovala, Kangxi své zemi neúnavně sloužil. Stabilizoval dynastii, uklidnil vnitřní vzpoury i výbojné sousedy a značně rozšířil čínské hranice na západ i na sever. Za jeho laskavé vlády říše prosperovala.

Kangxi se nesmírně rád vzdělával. Během svého života neustále pěstoval a podporoval stará čínská učení, kaligrafii, poezii i hudbu. Za jeho vlády došlo k ohromným pokrokům v zeměpisu, ve vědě, v inženýrství, matematice i astronomii. Z jeho iniciativy vznikly četné kompilace záznamů, map, dějepisných publikací a literatury a také encyklopedická díla, jako např. Kangxiho slovník.

Císař Kangxi předznamenal slavný věk pozdní císařské Číny. Skrze celou čínskou historii provázel pozici císaře i titul Syn nebes. Kangxiho dlouhá doba na trůně tedy byla brána jako znamení souhlasu shůry.

Klasický čínský tanec Shen Yun z roku 2016 Obrana trůnu vypráví příběh o zúčtování mezi mladým Kangxim a Aobaiem.