Jak myt-historie stvořila hudbu

Jak vznikla čínská hudba? Prastará legenda praví, že to bylo takto...

Kdysi na počátku lidstva, v době, kdy zemi křižovali nesmrtelní, mladá žena náhodou šlápla do stopy obra. A protože v mytologii není nouze o nadpřirozené jevy, po této události zjistila, že je těhotná. Brzy poté se jí narodil neobyčejný chlapec.

Novorozenec Fuxi (Fu-si, 伏羲) měl lidskou hlavu a tělo draka. Rostl a rostl, a než se maminka nadála, byl vysoký jako obr. Když tento polobůh dospěl, vydal se hledat svého otce. Cesta jej zavedla k nebeské bráně, kde otce nakonec našel – byl to velký bůh hromu. Fuxi zůstal na nebesích a byl jmenován Nebeským vládcem Východu. A jaké měl povinnosti? Dohlížel na lidi a události dole ve světě smrtelníků.

Fuxi byl svědomitý a laskavý ochránce. Když viděl, jak lidé trpí hladem, vynalezl rybářskou síť a zbraně pro lov. Když viděl, že jsou lidé nemocní z pojídání syrového masa, naučil je rozdělávat oheň. Mezi mužem a ženou vytvořil manželské pouto. Vymyslel také systém věštění. Chtěl však lidem přinést ještě větší štěstí – chtěl jim dát hudbu.

Šťastná náhoda

Hudební dědictví, jehož základy se Fuxi právě chystal vytvořit, se v Říši středu předávalo po dalších pět tisíc let, dynastii za dynastií, a šířilo se přes hory, pláně a řeky a obohacovalo o místní tradice a rozličné legendy. Shen Yun dnes toto bohaté dědictví sdílí se Západem ve zcela novém světle. Ale vraťme se zpět k Fuximu.

Jednoho večera, když se Fuxi toulal světem smrtelníků, narazil na podivuhodný strom. Když k němu přišel blíže, najednou slunce vyzářilo podvečerní paprsky a zabarvilo oblohu načervenalou září. Planety z nebe zasypaly větve stromu kosmickým elixírem. Z nebeských říší se linul dolů voňavý vánek, doprovázený nebeským zvoněním.

A pak se na strom snesl oblak nesoucí pár fénixů. Oblak doprovázel bezpočet ptáků. Jeden po druhém otevírali své zobáčky a zpívali, aby vzdali hold svému králi a královně. Když to Fuxi viděl, pomyslel si: „Tento strom je požehnaný. Jakýkoliv nástroj vyrobený z jeho dřeva musí vydávat tu nejúžasnější hudbu.“ A tak se dal do práce.

Fuxi vyrobil nástroj podobný citeře, prodchnutý symbolismem. Byl široký čtyři palce, což reprezentovalo čtyři roční období. Tloušťka dvou palců symbolizovala dvě protichůdné síly jinu a jangu. Na vrchní část připevnil dvanáct pražců podle počtu měsíců v roce a natáhl na ní pět strun, představujících pět prvků.

Od té doby mohli lidé slavit svátky a dožínky tak jako nikdy předtím. Rybařili se sítěmi, vařili na ohni a jedli spoustu dobrot. Ale vrcholem jejich slavností byl vždy Fuxiho nový nástroj. Nikdy nebyli šťastnější, než když si zazpívali v doprovodu tohoto kouzelného nástroje a Fuxiho nejnovějšího vynálezu – hudby.

Zanedlouho se o tu krásu začali zajímat i vševidoucí bohové.

Královna Matka západu a její služebné z paláce u Jaspisového jezera.

Nebeský debut

Jednoho dne pořádala Nejvyšší bohyně nebes banket ve svém paláci u Jaspisového jezera. Všichni přítomní bohové si povídali o úžasném novém nástroji, který by si také rádi poslechli. A tak bohyně povolala k jejich sešlosti i Fuxiho.

Když se bohové občerstvili broskvemi nesmrtelnosti a párkrát si usrkli z medového vína, všichni se shromáždili kolem čestného hosta, který usedl, aby jim zahrál. S každým brnknutím a tahem se zpod jeho prstů linula ta nejnádhernější melodie.

Publikum bylo nadšené. Najednou si však bohové uvědomili, že Fuxiho skvělý vynález ještě nemá jméno! Po chvilce uvažování se rozhodli, že nástroj nazvou qin (čchin) a dají mu přívlastek yao (jao, což znamená „jaspis“ nebo „vzácný jadeit“) na počest jeho debutu na nebeském jezeře.

Tak zní příběh o Fuxim a nástroji yaoqin (yáo qín, 瑤琴), jednom z nejváženějších nástrojů starobylé Číny.

Starobylá Čína byla zemí, kde bohové a smrtelníci žili vedle sebe a společně vytvářeli kulturu inspirovanou nebesy. A tak počátky čínské historie a mytologie jsou neoddělitelně spjaty. Naše nová „myt-historická“ série článků vám představí hlavní postavy úžasných čínských legend.