Mnich, který vydržel

Jeden z raných tanců Shen Yun vypráví příběh o výjimečném člověku.

U malé odlehlé vesnice ve starobylé Číně stál buddhistický chrám. Vesničané hluboce obdivovali představeného tohoto chrámu a vzhlíželi k němu jako ke vzoru bezúhonné morálky.

Vše se však změnilo, když mladá žena z vesnice porodila syna, který vzešel z tajné lásky. Poté, co její milý uprchl, prohlásila, že otcem dítěte je právě onen představený. U mnicha se toto považovalo za nejzávažnější porušení buddhistického řádu – byla to absolutní hanba, která nesnesla denní světlo.

Ale místo toho, aby mnich obvinění popřel či se bránil, neřekl nic. Vzal si dítě k sobě a vychovával je jako své vlastní. Když to vesničané viděli, brali to jako důkaz toho, že to, co se povídá, je pravda, a jednomyslně jej odsoudili.

Léta plynula a mnich byl neustále terčem kritiky. Jednoho dne do vesnice přišel elegantně vyhlížející muž, který ihned vzbudil ve vesničanech zvědavost. Právě prošel císařskými státními zkouškami a získal pozici úředníka střední úrovně. To byla veliká pocta. Všichni byli překvapeni, když zjistili, že jeho ženou není nikdo jiný než matka onoho nemanželského dítěte.

Dvojice přišla do místního chrámu a poklekla před opatem. K naprostému překvapení vesničanů jej úředník požádal o vydání svého syna – tento úředník byl totiž oním mužem, který utekl. Beze slova výčitky mnich vrátil chlapce jeho pravým rodičům.

Znepokojení a ohromení vesničané si uvědomili svou chybu i to, jak nesmírný byl mnichův soucit a tolerance.