Jak se zrodil Opičí král

Legenda začíná ve Východním světadílu, v kraji zvaném Nejvyšší podstata. Zde se nacházela hora Bujných květů a na jejím vrcholku se vypínala magická skála. Od počátku stvoření se v oné skále postupně ukládala esence nebe, země a hvězd. A jak eóny plynuly, ze skály vyrostlo kamenné vejce, v jehož útrobách se zrodil nadpřirozený duch.

Najednou se kámen rozlomil a na světe byl… opičák! Zpočátku žil tento opičák mezi ostatními běžnými opicemi na hoře Bujných květů. Jednoho dne však projevil svou moudrost a odvahu, když proskočil vodopádem, za nímž objevil neobyčejnou jeskyni. Jeho druhové jej následovali, usadili se v jeskyni a korunovali jej Opičím králem.

Trávil pak své dny zábavou a hodováním, ale ne nadlouho. Brzy si totiž uvědomil svou smrtelnost a pochopil, že i přes svůj život v přepychu bude muset jednou zemřít. A tak se celý zoufalý rozhodl, že všechno opustí a nalezne nesmrtelnost. Odešel z hory, převlékl se do lidských šatů a vyhledal taoistického mistra.

Brzy se stal jeho nejoblíbenějším žákem. Naučil se magickým silám, jako například 72 přeměnám, které mu umožňovaly stát se vším, čím si zamanul. A také získal schopnost uletět jedním přemetem šedesát tisíc mil. Taoista dal Opičákovi jméno Sun Wukong, což znamená Ten, který pochopil prázdnotu.

Sun Wukong pak svého mistra opustil. Kvůli své nezbedné povaze se však mezi nebeskými bytostmi nestal právě oblíbeným. Dračí palác Východního moře obrátil vzhůru nohama, když se dožadoval brnění a speciální zbraně (která se později stala jeho pověstnou kouzelnou holí). Pronikl dokonce i do podsvětí, kde zastrašoval Krále pekla. Rozhořčená božstva vzlétla do nebe a před Velkým jadeitovým císařem vznesla proti Sun Wukongovi oficiální stížnost.

V naději, že Opičák nebude působit další potíže, udělil mu Velký jadeitový císař honosný titul Ochránce koní v císařských stájích. A na chvilku byl od Opičáka opravdu klid. Když si však uvědomil, že není nic víc než podkoní, opět se vzbouřil.

Za Sun Wukongem byli vysláni nebeští vojáci, ale na jeho schopnosti byli krátcí. Velký jadeitový císař se pak rozhodl, že jej uchlácholí novou nebeskou funkcí Strážce Věčného broskvového sadu. Od té chvíle Sun Wukong sám sebe nazýval „Velký světec rovný nebi“ a stal se ještě arogantnějším a nezvladatelnějším než kdy předtím.

Jednoho dne se bohové rozhodli uspořádat oslavu pro císařovnu Královnu matku. Byli pozvaní všichni bohové. Na seznamu však chyběl „Velký světec rovný nebi“. To Opičáka velice dopálilo.

Vplížil se do paláce, ukradl broskve věčného života, císařské víno a pilulky elixíru nesmrtelnosti. Ztropil rozruch, zkazil společenskou slavnost a zničil broskvový sad. To už bylo příliš.

Jadeitový císař na něj tentokrát poslal sto tisíc nebeských vojáků, ale opět marně. Opičák nakonec podlehl až poté, co proti němu spojili své síly tříoký bůh Er Lang Shen a Pán taoistů Laozi.

Opičák ale předtím pozřel ony broskve věčného života a elixír nesmrtelnosti. A tak mu neublížily ani sekery, ani blesky. Laozi pak uvrhl Opičáka do výhně Osmi trigramů. A jaký byl výsledek? Po 49 dnech ve žhnoucích plamenech nejmocnějšího tyglíku taoistické alchymie vylezl Opičák sice rozpálený, leč nijak nepoškozený. Naopak, žár mu ve skutečnosti posloužil, protože díky němu získal ohnivé oči s nadpřirozenou schopností pronikavého zraku.

Nakonec se musel se Sun Wukongem setkat samotný Buddha – Opičák měl za úkol dostat se na Buddhovu ruku a pak z ní seskočit. Co to ale je pro Opičáka, který jedním přemetem zvládne desítky tisíc mil? Sun Wukong nicméně tentokrát narazil a na Buddhovy božské síly nestačil.

Když Opičí král doletěl k místu, o kterém si myslel, že je na samém okraji vesmíru, uviděl pět sloupů. Vymočil se na ně, aby měl důkaz, že tam byl. Pak přiletěl nazpět a chtěl se vychloubat. Ukázalo se však, že celý prostor byla proměněná Buddhova ruka a ony pilíře byly jeho prsty. Opičák tedy ve skutečnosti nikdy Buddhovu dlaň neopustil.

Buddha pak uvěznil Opičího krále pod horou, kde musel zůstat 500 let.

Tou dobou vládla v Číně dynastie Tang a byl to právě čas, kdy se buddhistický mnich vydal na nebezpečnou cestu, aby našel svatá písma. Potřeboval ochránce, protože cestoval ze starobylého hlavního města Chang’an až do míst, kterým dnes říkáme Indie. A tak Buddha uspořádal mnichovi cestu tak, aby procházel kolem hory, ve které byl uvězněn Opičí král, a Bódhisattvě Guanyin určil, že má sestoupit na zem a Opičáka propustit.

Tentokrát už byl Sun Wukong ochoten poslouchat a zůstal věrný svému novému mistrovi – mnichovi na posvátné misi. Nicméně Opičákova škodolibá povaha se nezměnila, a tak Bódhisattva darovala mnichovi kouzelnou zlatou čelenku, kterou dal mnich Opičákovi na hlavu a s její pomocí pak mohl svého žáka umírňovat.

Mnich a jeho družina prošli na své cestě 81 zkouškami a trápeními a Opičí král je ochraňoval. Létal sem a tam, používal své kouzelné síly, porážel démony, bojoval s obludami, rozptyloval iluze a zachraňoval mnicha před sežráním. Stal se tak asi nejbarvitější postavou čínské literatury.

Taneční číslo Shen Yun z roku 2012 Jak se zrodil Opičí král je zkrácenou verzí původního díla. Autorem choreografie je Yungchia Chen, hudbu složila Jing Xuan.