Posvátné síně a svaté chrámy

Starověcí stavitelé budovali chrámy, které v tehdejší čínské společnosti hrály mnoho významných úloh. Jako výraz nejhlubšího uznání je lidé věnovali svým předkům. Chrámy jim sloužily také jako místa pro praktikování víry. Byly zasvěceny nebesům, zemi a místním božstvům. Buddhistické a taoistické chrámy byly rozsáhlými komplexy, v nichž mniši žili, modlili se a studovali svatá písma.

Každá čínská dynastie měla svůj vlastní unikátní architektonický sloh. Stavitelé v dynastii Tang dávali přednost doškovým střechám s rovnými převisy. K typickým znakům architektury dynastií Ming a Qing patřily barevné rytiny, přičemž rumělková a žlutá barva byly výsadou císařského dvora.

Královské čtvrti byly obvykle symetricky uspořádané. Budovy se v nich soustřeďovaly kolem velkých obdélníkových nádvoří. Tato honosná obydlí byla obvykle obklopena zahradami a nižšími budovami a v samém středu komplexu stála impozantní posvátná síň.

Místy pro praktikování náboženské víry byly velké chrámy s velkým počtem sálů a místností, či skromné místní svatyně s malými a prostě zdobenými interiéry. Každá z nich má svůj vlastní a neopakovatelný ráz, který je podmíněn její polohou v krajině i místními obyčeji.