Dynastie Qing

Původem mandžuská dynastie Qing (1644–1911) byla poslední tradiční dynastií v čínských dějinách. Její závěrečná fáze se nesla ve znamení vojenských porážek, neustálých vnitřních bojů a ekonomického úpadku. Za největšího rozkvětu dynastie Qing se však císařům podařilo dosáhnout nebývalého územního rozmachu říše a vzniklo mnoho význačných uměleckých a literárních děl. V tomto období byl napsán jeden ze čtyř nejznámějších klasických čínských románů Sen v červeném domě.

Zakladatel dynastie Qing, císař Nurhaci, pocházel z etnika Džurčenů, kterému se podařilo porazit dynastii Severní Song. V roce 1616 se prohlásil chánem nové říše na území severovýchodní Číny. V roce 1636 nahradil Nurhaciho v čele státu jeho syn, který dal nové dynastii jméno Qing. V té době však ještě stále ovládala centrální území Číny dynastie Ming a mandžuské císařství Qing se rozkládalo na druhé straně Velké čínské zdi.

To se ale změnilo roku 1644. Vůdce vzbouřenců Li Zicheng, původem Han, svrhl vládu dynastie Ming a ovládl Peking. Ke konci téhož roku Mingové ještě stále kontrolovali klíčové horské průsmyky, nejvýchodnější brány Velké zdi, jež po staletí bránily invazím do země. Zbytky armády Ming potupně otevřely brány Mandžuům a připojily se k nim, aby společně porazili rebely. S jejich pomocí pak Mandžuové obsadili hlavní město a Číně začala vládnout dynastie Qing.

V roce 1661 náhle zemřel qingský císař a na trůn nastoupil jeho teprve osmiletý syn Kangxi. Přes svůj nízký věk se nakonec stal Kangxi jedním z nejpozoruhodnějších a nejdéle vládnoucích císařů v celé čínské historii. Vládl celých 61 let.

Období jeho vlády bývá označováno za začátek zlaté éry dynastie Qing, která trvala přes sto let. Kangxi byl znám jako geniální stratég, ale také jako milovník umění, filosofie a vědy. Už od útlého dětství se cvičil v bojových uměních a měl velké nadání pro lukostřelbu a jízdu na koni, jak mnohokrát prokázal při svých loveckých výpravách v císařské oboře.

Kangxiovy strategické schopnosti se projevily již v jeho šestnácti letech, kdy sesadil a dal uvěznit svého regenta. Ve dvaceti letech začal Kangxi potlačovat propuknuvší protiqingská povstání. V následujících desetiletích dobyl Tchaj-wan, osobně vedl tři vojenské výpravy proti povstáním Mongolů a podařilo se mu ubránit také proti expanzivním snahám carského Ruska ze severu. Správou tibetského hlavního města Lhasa pověřil jednoho ze svých ministrů.

Kangxi ovšem nebyl pouze voják a politik, ale také vzdělaný muž se zájmem o vědu a západní kulturu. Věnoval velkou pozornost literátům a z jeho popudu vznikl Kangxiův slovník, který se stal základním slovníkem pro několik následujících staletí. Když do Číny přišli misionáři z Evropy, využil císař této příležitosti ke studiu širokého okruhu témat západní kultury a vědy, včetně algebry, geometrie, astronomie a západní medicíny. Současně byl ale oddán tradičním čínským myšlenkovým směrům, především pak konfucianismu a taoismu.

Dalším císařem dynastie Qing byl Yongzheng a po něm nastoupil na trůn Qianlong. Qianlong, stejně jako Kangxi, se od mládí věnoval bojovým uměním. Vedl několik úspěšných vojenských operací známých jako „Deset velkých kampaní“, ve kterých se mu podařilo ovládnout území kontrolovaná Ujgury, Mongoly a Vietnamci, a podstatně tak rozšířil celé čínské impérium.

Qianlong byl rovněž milovníkem poezie a literatury. Sám napsal na 40 000 básní. Za jeho vlády byla publikována encyklopedie Čtyři poklady, která měla překonat do té doby užívanou encyklopedii Yongle z dynastie Ming. Čtyři poklady představují výběr většiny děl čínského písemnictví vzniklých za 2 000 let existence Číny, zahrnující období od dynastie Qin až po novověkou éru dynastie Qing. Sestavení encyklopedie trvalo devět let a obsahuje 2,3 milionu stránek.

Po dvou stech letech rozkvětu začala dynastie Qing v polovině 19. století upadat. Říše byla oslabena porážkami v opiové válce v roce 1840 a taipingským povstáním, které zuřilo mezi lety 1850–1864. Další ranou pro císařství byla porážka ve válce s Japonskem (1894–1895), které zničilo čínskou ekonomiku a pro Čínu znamenalo také ztrátu četných území. V roce 1911 byla vláda dynastie Qing svržena revolucí vedenou Sun Yat-senem. Spolu s Qingy padla i tisíciletá císařská tradice.