Začíná osmé asijské turné Shen Yun

Zatímco pro většinu lidí v Severní Americe byly letošní vánoční svátky studené a pomalé, pro umělce Shen Yun to bylo jedno z nejrušnějších období v roce. Od 23. prosince, kdy soubor zahájil letošní turné, stihl odehrát zhruba stovku představení. Diváci ve Spojených státech a v Kanadě se tak již mohli potěšit novou produkcí Shen Yun pro rok 2014. A jak už to bývá každoročním zvykem, soubor teď zamíří přes Pacifik do Japonska, Koreje, na Tchaj-wan, do Austrálie a na Nový Zéland.

Although this will be Shen Yun’s eighth trip to the region, it’s not without some firsts. For one, Shen Yun will perform in Tokyo’s prestigious National Theatre for the first time; it begins the Asia tour there on Jan. 29. A new city has also been added to the Asia Pacific leg of this world tour: Perth, on the west coast of Australia.

Přestože do těchto končin míří již po osmé, čekají jej i úplné novinky. Jednou z nich je Národní divadlo v Tokiu, kde Shen Yun vystoupí vůbec poprvé a 29. ledna zde zahájí šňůru asijských představení. Do turné se také nově zapojilo město Perth na západním pobřeží Austrálie.

Shen Yun is again preparing for an action-packed stint in Taiwan: 44 performances in five weeks. And to celebrate the Asia tour kickoff, we sat down with 22-year-old Taiwanese native Daoyong Zheng to talk about her life as a principal dancer and returning to Taiwan with Shen Yun.

Shen Yun se opět připravuje na akcí nabitý pracovní pobyt na Tchaj-wanu: čeká jej 44 představení v průběhu pěti týdnů. Sedli jsme si k rozhovoru s 22letou tanečnicí Daoyong Zheng, která z Tchaj-wanu pochází, abychom společně oslavili start asijského turné. První sólistka Shen Yun nám povyprávěla něco o svém životě a o tom, jaké to je, vrátit se na Tchaj-wan v rámci turné souboru.

Ot.: Narodila ses v hlavním městě Tchaj-wanu, Tchaj-peji. Co máš na tomhle městě ráda?

DZ: Líbí se mi, že je takové živé a příjemné pro život. Vtipné je, že v Tchaj-peji mám moc ráda obchody 7-Eleven - jsou úplně jiné než ty ve Spojených státech. Seženete tam vajíčka natvrdo naložená v čaji a nekonečnou řadu různých jídel, nápojů a svačinek.

Ot.: Kdy jsi začala tancovat?

DZ: S tancem jsem začala, když mi bylo asi sedm. Bývala jsem docela často nemocná a slabá, takže doktor navrhl, abych byla více aktivní. Maminka vyzkoušela všechno možné, než mě dala na tanec. Vzpomínám si, že když jsem poprvé vstoupila do taneční školy a viděla jsem studenty tančit – aniž bych uměla jediný taneční pohyb, chtělo se mi tam mezi ně vskočit a tančit s nimi. Okamžitě jsem se do tance zamilovala.

Ot.: Začala jsi tančit ve škole, již tehdy vedl Yungchia Chen, který je v současné době choreografem a prvním sólistou Shen Yun, že?

DZ: Schools in Taiwan are very strict, and getting good grades is the most important thing in a young person’s life there. My parents would use dance classes as an incentive for me to get good grades. They would say things like, “If you don’t get a good grade you aren’t going to dance this weekend!” That motivated me a lot but also gave me a lot of pressure at a young age since I just wasn’t that great a student.

Ot.: Co na tvoje taneční spády říkala rodina?

DZ: Školy na Tchaj-wanu jsou velmi přísné a pro mladé lidi je jedna z nejdůležitějších věcí mít dobré známky. Moji rodiče používali hodiny tance jako motivaci, abych se dobře učila. Říkali mi třeba: „Když nebudeš mít dobré známky, o víkendu nepůjdeš tančit!“ Na jednu stranu mě to hodně motivovalo, ale taky jsem byla pod dost velkým tlakem, protože jsem tenkrát nebyla úplně ten nejlepší student.

Ot.: Jak ses tedy vlastně nakonec dostala k Shen Yun?

DZ: Na střední škole bylo pro mě kvůli studijním povinnostem čím dál těžší tancovat. Dospělo to až do bodu, kdy jsem cítila, že asi prostě budu muset s tancem přestat, abych úspěšně dostudovala. Ještě na začátku střední školy však pan Chen odjel do Ameriky a začal pracovat u Shen Yun. A já se velmi brzy potom dozvěděla, že existuje Akademie umění Fei Tian, která také sídlí v New Yorku. Představa, že bych mohla studovat na umělecké střední škole a třeba jednou vystupovat s Shen Yun, byla pro mě naprostým snem. To jsem prostě musela zkusit.

Ot.: Bylo těžké přemluvit rodinu, aby tě pustila do Ameriky?

DZ: Zpočátku ano. Měli představu, že tanec znamená jen to, že si jen tak poskakujete pro zábavu, ale že to úplně nejpodstatnější je akademické studium a na tom jediném záleží. Ale mě na tom tak strašně záleželo a byla jsem natolik odhodlaná, že mi nakonec povolili odjet.

Myslím, že když teď vidí, jak je Shen Yun úspěšný a že jsem šťastná a že mě tahle profese naplňuje, už se nedívají na tanec tak jako předtím. Pravda je, a v klasickém čínském tanci to platí obzvlášť, že abyste se zdokonalili ve svém řemesle a propojili všechny ty různé prvky, musíte u toho hodně přemýšlet. Nestačí jen hýbat tělem, musíte taky hodně hýbat svým mozkem!

Ot.: Máš ještě něco na srdci, o co by ses ráda se svými fanoušky podělila?

DZ: Když se ohlédnu zpět za svým dětstvím, jsem vděčná za všechny ty problémy, kterými jsem procházela, protože mě, myslím, určitým způsobem přivedly k té úžasné práci, kterou teď dělám. Mám dojem, že kdybych si to nemusela určitým způsobem vybojovat, možná bych si toho až tak nevážila. Hodně z mých bývalých spolužáků z taneční školy nemá v plánu s tancem pokračovat profesionálně, ale já vím, že jsem si zvolila správně. Moc si vážím toho, že mám tuhle příležitost a že mě rodina podporuje. Už se nemůžu dočkat, až je všechny v Tchaj-peji uvidím!