Ducha-plné misky Mongolů

Příběh etnického tance Mongolské misky v představení Shen Yun 2017:

Někde v těch rozlehlých dálkách mezi písky Gobi a sibiřským severem se line svěžím vzduchem pastýřova píseň. S napětím nás směřuje k bílým tečkám směstnaným v dálce – jsou to jurty, které tvoří tábor jeho kočovného rodu.

Mongolský lid vždy zosobňoval ducha orlů vznášejících se nad hlavami, a po staletí žil v sepětí s volně cválajícími koňmi. Krajinu, kterou uctivě nazývají domovem, tvoří širé stepi, které se rozprostírají do všech směrů, kam až oko dohlédne.

Mladé ženy v bílých šatech s příměsí zářivé kobaltově modré barvy nás spatřily, jak se z dálky blížíme k jejich vesnici. Odběhnou od dojení, stříhání ovcí a jiných prací a shromažďují se, aby pozdravily svého významného hosta. Některé přicházejí s miskami čerstvého mléčného čaje – voňavého, hřejivého a výživného – citlivě vyváženými na vrcholku hlavy.

Začíná se ozývat melodie a slavnostní rituál může začít. Ženy elegantně klouzají po trávě se zpěněným nápojem v miskách naskládaných do výšky, paže a zápěstí se jim vlní a ramena se jim silně zachvějí – zahajují ladný tanec. Z jejich tváří a gest vyčteme, že jsou hrdé na své jedinečné dědictví a pastýřský způsob života. Přecházejí z formace do formace, plynule a účelně, jako migrující husy v letu.

Hudba sílí a energie eskaluje. Tanečnice předvádějí úchvatné techniky. Točí se stále dokola závratnou rychlostí a po celou tu dobu zůstávají jejich misky vyvážené, v klidu a vybalancované.

Když se už začíná smrákat, představení dam se blíží k závěru. Ještě než se rozejdeme, ladná skupinka nám vzdává hold posledním přípitkem, aby nás se srdečným pozdravem vyprovodila.

Jako by říkaly: Přijďte znovu. Doufáme, že jste si svůj pobyt u nás užili.

Opona se zatahuje.

Příchuť kočovného života

Pozadí safírové oblohy, zastřešující smaragdově travnaté pláně, orchestr vedený hluboce dojímavou erhu a dvě desítky sympatických tanečnic plných elánu—takto nás Shen Yun 2017 bere na výlet do svěžích asijských stepí. Díky autorovi hudby D.F. a choreografii čínského experta na etnické tance Gu Xuana jsou Mongolské misky pozoruhodně vkusným číslem.

Tradiční mongolský tanec s miskami představuje slavnostní rituál nabízení mléčného čaje. Se špetkou a cvrknutím palce a prsteníčku posílají dívky jedno symbolické pokropení vzhůru nebesům, jedno dolů své milované domovině a jedno kolem dokola, aby přivítaly každého ctěného hosta.

Suutei tsai – černý čaj s kravím mlékem, osolený a obohacený o lžičku másla – je jeden z nejpopulárnějších nápojů této země. Pokud vás vaše dobrodružství někdy zavedou do těchto majestátních stepí, pohostinní místní lidé vám dají ochutnat čaj hned, jakmile vstrčíte chodidlo k nim do jurty. Dejte si záležet, abyste přijali misku pravou rukou. A usrkněte si z ní pořádný doušek, než ji položíte. V porovnání s dalšími oblíbenými nápoji tohoto kraje, jako je airag (kvašené kobylí mléko), urum (tuhá smetana z jaka) nebo chatsarganii shuus (rakytníková šťáva), má jejich mléčný čaj – ač atypicky ochucený – relativně jemnou chuť.

Mongolské misky sezóny 2017 jsou prvním ženským mongolským tancem, jehož choreografii Gu Xuan pro Shen Yun vytvořil. V průběhu let, od Dvorní elegance přes Lampiónovou radost k loňským Mandžuským dívkám, mě jeho díla vždy oslovují. Během toho, jak tančím, vyprávějí mi příběhy a vytvářejí mi v mysli libé obrazy. (Všimli jste si toho, že pohyby znázorňují stříhání ovcí, předení vlny na kolovratu, podávání čaje a létání orlů? A co takhle gesta dojení v úvodu tance? Jednou jsem měla šprýmovnou náladu během zkoušky, otočila jsem se a zeptala kamarádky, jestli jsem jí nezatarasila krávu… Ale ve vší vážnosti, tenhle tanec nás stál nesčíslné hodiny nácviků, než jsme ho zvládly, a opravdu nás naučil, jak si udržet balanc po celou dobu.)

Začaly jsme se učit Mongolské misky začátkem loňského léta. Už tehdy, stejně jako teď, mi to číslo připadalo tak bohaté na významy a tradice, že jsem musela chvíli popustit uzdu své představivosti. Takže výše je příze, kterou jsem spředla, abych našla svůj mongolský rytmus. Takto mi bude na jevišti, bez ohledu na to, kolik oceánů nás dělí od těch úchvatných stepí, vždycky proudit v žilách kapka tohoto kočovného ducha (teplého, krémového a trochu slaného).