Básník Li Bai

Li Bai (701–762), známý také jako „Nesmrtelný básník“, je často považován za největšího čínského básníka všech dob. Byl představitelem klasické poezie dynastie Tang (tang shi). Měl kočovnou duši a jeho tulky napříč Čínou ho přivedly do společenství taoistů, spisovatelů a vysokých úředníků, kteří jej často velmi obdivovali.

Kromě toho, že byl plodným umělcem a studentem taoismu, je Li Bai (také psán jako Li Bo či Li Po) znám i tím, že inspiraci pro své básně nacházel často v podnapilém stavu. Jeho vrstevník, čínský básník Du Fu (Tu Fu), napsal o Li Baiovi ve své básni Píseň osmi popíjejících božstev toto:

     Li Bai, vyzývaje ostatní k pití, napíše na sto veršů,

     polehávaje v hospůdkách Chang-anu.

     I kdyby císař povolal jej k nástupu na loď, nevyhověl by mu,

     opěvuje sebe sama coby velkého boha vína.

V několika případech se však Li Baiovi pití vymstilo. Během vlády císaře Xuanzonga měl Li Bai tu čest sloužit císaři coby dvorní vzdělanec. Jednoho dne však, když se opil, těžce urazil oblíbeného císařova eunucha. Ten brzy našel příležitost, jak Li Baie před císařem pomluvit, a vynutil si, aby básníka z paláce vykázali.

O několik let později se Li Baiovu příteli poštěstilo a u císařského dvora získal vysoké postavení. Dokázal pak pro Li Baie zařídit pozvánku zpět. Nicméně Li Baiovo štěstí opět zhořklo. Jeho známý se totiž vzbouřil proti císaři, a tak byli on i všichni, kdo sloužili pod ním, včetně Li Baie, vyhoštěni z hlavního města.

Zakrátko poté pomohl Li Baiovi další z přátel pracujících pro císaře, díky němuž se básník mohl vrátit z vyhnanství zpět. Li Bai u té příležitosti napsal jednu z nejznámějších čínských básní:

     Za úsvitu, záře ranních obláčků, jsem město krále opustil,

     za jeden den, cestu dlouhou tisíc mil do Jiang Lingu urazil,

     po obou březích neustále giboni si hrají,

     zatímco má lodička lehká je a tisíce skal už za ní.

Podle historických záznamů ukončil Li Bai svou životní cestu ve městě Xuan a zemřel, jak jinak, na následky „nadměrného pití“. Zanechal za sebou 20 svazků rukopisů a asi 900 básní. Obliba Li Baiových básní dominuje čínské poezii dodnes a za tu dobou byl ověnčen mnoha přezdívkami, jako „Bůh vína“, „Nedostižný básník“, „Nesmrtelný, jenž byl vyhoštěn z nebes“ anebo „Potulný rytíř-básník“.