Hurá do Koreje

Se zavřením opony v Koncertním sále Yuanlin v Changhua se nadobro uzavřelo tchajwanské turné Shen Yun Touring Company 2013 a soubor vyráží do další destinace. Shen Yun strávil na ostrově 42 dnů a absolvoval 45 vystoupení v osmi městech.

Teď však nastal čas rozloučit se s chutnými a vynalézavými pokrmy Tchaj-wanu a posunout se dál, konkrétně do Jižní Koreje. Zahajujeme dnešní premiérou v Daegu, kde vystoupíme již posedmé. V zemi se zdržíme až do 14. dubna.

Na tento výlet se těší hlavně dva z našich řad: konferenciérka Kelly Wen a první sólista Seongho Cha. V rychlosti jsme jim před prvním korejským představením položili na pár otázek.

Konferenciérka Kelly Wen  

Kelly Wen působí v souboru již od jeho vzniku v roce 2006. Přestože je čínsko-kanadského původu, mnoho lidí si ji plete s Korejkou. Pro korejskou kulturu a zemi má velkou slabost a na návštěvu poloostrova se vždy těší.

SY: Kelly, tohle je potřetí, co přijíždíš na turné do Koreje. Co se ti na místních vystoupeních líbí nejvíc?

KW: Když jsem se před pár lety připravovala na své první vystoupení, začala jsem se učit korejsky. Během představení jsem zjistila, že místní lidé jsou nefalšovaně přátelští. Když vidí, že se snažíte učit jejich jazyk, mají z toho upřímnou radost.

Když sledují představení, zjišťují, že mnohé z příběhů znají. Buď je slyšeli od rodičů, když byli malí, nebo je četli v knihách. Dokáží tak opravdu pochopit vnitřní významy za tanci a dokáží velmi hluboce hovořit o kulturních aspektech představení. Často jsou dost užaslí, a to je pěkné vidět.

SY: Co se ti na korejské kultuře líbí nejvíc?

KW: Skutečnost, že dokáží kombinovat tradiční prvky s pozitivními částmi západní modernizace. Korea je velice moderní stát, ale zároveň zůstává věrný svým kořenům. Celý jejich národ skutečně žije v souladu s principem „člověk je mezi nebem a zemí“, takže se v každodenním životě snaží tyto tradice a principy brát za své.

SY: Zažila jsi v Koreji něco neobvyklého?

KW: No, jednou jsme jeli na jedno turistické místo, kde na ulici prodávali nějaké občerstvení. Podívali jsme se lépe a zjistili, že jsou to housenky. Prodávali fritované housenky, jakoby to byl popcorn. Někdo z orchestru si to koupil a nabízel nám se slovy: „Výborné. Křupavé. Se spoustou bílkovin...“ Neodvážila jsem se je zkusit. Myslím si, že je nikdy nezkusím.

SY: Kromě housenek ale musíš mít korejskou kuchyni ráda, ne?

KW: Abych byla upřímná, tak mi korejské jídlo zas tak nechutná, i když je to ironické. Jejich kulturu mám velice ráda, i místní lidi, ale nesnáším tu ostrost. Je to hlavně ta pikantnost, co nezvládám. Proto když jsem v Koreji, držím se jejich omelet... a žádné kimči. Kimči nedávám.“

První sólista Seongho Cha

Seongho Cha je ve skutečnosti Korejec. Narodil se tam, než se odstěhoval do Spojených států, a na poloostrově má mnoho rodinných příslušníků. A protože je jediný tanečník Shen Yun korejského původu, dělá to z něho tak trochu celebritu.

SY: Uvidí představení někdo z tvých korejských známých?

SHC: Hned když jsem přijel, poslal jsem veřejnou pozvánku více než sto lidem. Dozvěděl jsem se, že mnozí z nich půjdou. Právě mi volal někdo z mojí střední školy, že na představení pojede, a pak je tu rodina, rodinní přátelé, kolegové rodinných příslušníků... Myslím, že můžeme mít po představení takový svůj malý večírek. Vypadá to, že všichni tady už o Shen Yun slyšeli a ví, o čem to je. Říkají: „Á, tohle je to představení, o kterém každý mluví.“

SY: Zdá se, že máš mezi Korejci rostoucí počet fanoušků. Vyšly o tobě dokonce články v zahraničních korejských novinách. Proč si myslíš, že je kolem tebe tolik pozornosti?

SHC: Řekl bych, že pro lidi tady je to něco velkého. Jsme produkce tradiční čínské kultury, ale máme v souboru korejského tanečníka. Řekl bych, že jim to připadá zajímavé.

SY: Proslavil ses svou rolí Opičího krále, ale kromě toho hraješ letos několik hlavních tanečních rolí, kde je třeba hodně hrát. Máš nějakou oblíbenou roli?

SHC: Jednou z mých oblíbených rolí je zlobivý mnich v šaolinském chrámu. Trochu mi to připomíná dětství. Začnete vážně, tvrdě trénujete a pak si začnete hrát, honit králíky a tak. Pak se dostanete do problému kvůli svému nevinnému srdci. Takže tu máte tuhle hravost, ale také disciplínu. A pak je tu také postavit se za to, co je správné.

SY: Často skáčeš po jevišti, kde děláš sérii obtížných technik. Je to pro tebe hodně unavující?

SHC: Vlastně to unavuje víc psychicky než fyzicky, protože musíte jít přesně s hudbou. Načasování musí být naprosto přesné. A pak si musíte udržet tu samou rychlost ve všech technikách a zároveň dobře koordinovat s ostatními tanečníky a přizpůsobit se velikosti různých pódií. Pokud se člověk dostane jen trochu před hudbu nebo je jen o trochu pozadu nebo není sychronizovaný s dalším tanečníkem, pak se vytratí ten efekt. Musí to být naprosto dokonalé.

Zjišťuji, že když přemýšlím o pohybu samotném, jsem víc unavený, ale když se do té postavy a tance vžiju, všechno plyne daleko hladčeji. A další věc je komunikace mezi vámi a diváky. Je třeba, aby chápali, co děláte. Musíte s nimi komunikovat přímo, dívat se na ně, když předvádíte určitý výraz ve tváři, aby to pochopili.

Konferenciérka Kelly Wen