Umělec v záři reflektorů: Michelle Lian

Michelle Lian

Narozena na Taiwanu

K souboru Shen Yun se připojila v roce 2013

„Ať je vaše umění jemné – dostatečně mírné, aby uzdravovalo, a dostatečně upřímné, aby dojímalo.

Ať je váš duch statečný – pevný v bouřích a odvážný, abyste mohli vstát a začít znovu.

Nikdy neztrácejte jiskru ve svém nitru, dětský údiv, úsměvy a hlubší pravdy, které vás při každém kroku na jevišti ukotvují.“

 

 

Jak ses dostala k Shen Yun a proč jsi chtěla být jeho součástí?

Narodila jsem se na Taiwanu. Co si pamatuji, moji rodiče, kteří se věnovali praxi Falun Dafa, neúnavně pracovali dnem i nocí, aby zvýšili povědomí o pronásledování lidí praktikujících Falun Dafa v Číně. I když je Taiwan od Číny vzdálen jen asi 160 kilometrů, naše politické systémy jsou velmi odlišné. Falun Dafa je v Číně tvrdě pronásledován, ale na Taiwanu se praktikuje svobodně a je velmi populární. Jako malá holčička jsem také chtěla nějakým způsobem pomoci.

Pak, když mi bylo šest let, jsem poprvé viděla Shen Yun a něco ve mně se sepnulo. Pomyslela jsem si: „Takhle bych to mohla udělat. Tohle je způsob, jakým bych mohla vyjádřit svůj názor – prostřednictvím tance.“ Od toho dne jsem začala sbírat mince do malé tobolky. Chtěla jsem našetřit dost peněz na svůj sen: koupit si letenku do USA a zúčastnit se konkurzu do Fei Tian Academy of the Arts, kde mají studenti možnost vystupovat se Shen Yun.

Jednoho dne otec uviděl mou tobolku. Místo toho, aby se jen zasmál, úplně mě překvapil – rozhodl se přestěhovat celou naši rodinu do Spojených států, abych mohla svůj sen uskutečnit. Když jsem viděla, jak moc mi rodiče věří, byla jsem ještě odhodlanější. Připojit se k Fei Tian a stát se součástí Shen Yun nebyl od té chvíle jen sen, ale byl to i způsob, jak jsem mohla uctít jejich lásku a pokračovat v jejich poslání.

    

Co se ti na vystupování nejvíce líbí?

Je to ten okamžik, kdy se rozsvítí světla a i přes to, že hraje orchestr, pro mě všechno ztichne. V tu chvíli už nejsi „ty“ – stáváš se součástí něčeho většího, čistým vyjádřením laskavých a povznášejících poselství, která chceme sdílet s publikem.

Jaká je jedna z nečekaných radostí, se kterou se na turné setkáváš?

Balení. Vždycky se mi podaří všechno napěchovat do kufru. Je to stereotyp, ale nějak mě to podivně uklidňuje. (Nejlepší tip na balení?) Používej tašky a pytlíky se zipy pro každou kategorii oblečení. Stlač je do kompaktních celků. Ušetříš tak místo a tvá zavazadla budou vypadat obstojně. Nikdy nevíš, kdy ti bezpečnostní kontrola na letišti otevře kufr.

Jaký je rozdíl mezi klasickým čínským tancem a jinými tanečními formami?

Klasický čínský tanec je jedinečný v tom, že není jen fyzickou uměleckou formou, ale také ztělesněním doslova tisíců let čínské kultury a filozofie. Každý pohyb začíná v mysli, duši a srdci – teprve potom se promění ve formu. Taneční technika, forma, slouží k vyjádření hlubších myšlenek.

Aby jej tedy člověk zatančil dobře, nestačí jen trénovat tělo, ale musíš také obohatit své vědomosti o historii, literaturu, estetiku a především ctnost. Potřebuješ samozřejmě sílu a pružnost, ale také pokoru, trpělivost a znalosti. Myslím si, že právě rovnováha mezi fyzickými schopnostmi a vnitřní kultivací je to, co dělá klasický čínský tanec tak jedinečně hlubokým.

Co děláš proto, abys byla před představením soustředěná?

Před představením si dám dvojité espresso, protáhnu si končetiny, rozcvičím klouby a připomenu si, že se musím uvolnit – nemyslet příliš sama na sebe a splynout s vystoupením.

Jak po představení relaxuješ?

Po představení ráda poslouchám podcasty, dělám si poznámky o nových poznatcích nebo trávím klidné chvíle s lidmi, na kterých mi záleží.

Jaká je tvoje oblíbená zábava nebo koníček a proč?

Ráda si zjišťuji náhodná fakta o světě. Tato malá překvapení dodávají mému mozku trochu dopaminu.

Máš nějaké tipy, jak o sebe pečovat, abychom zůstali v co nejlepší fyzické kondici?

Spánek a úsměvy. Na tom momentálně také pracuji.

Která postava, kterou jsi ztvárnila na jevišti, ti nejvíce utkvěla v paměti?

Mladá dívka Yingtai z tance Motýlí milenci. Byla to jedna z nejvíce vzrušujících a nervy drásajících rolí, jaké jsem kdy hrála. Musela jsem přecházet z role dívky do role dívky převlečené za muže, a to pomocí dvou bleskurychlých převleků, které trvaly jen asi pět vteřin. V takových okamžicích nebyl čas na přemýšlení, jen na akci. V jednu chvíli jsem byla Yingtai, převlečená za učence, a v další jsem zase byla dívkou – zatímco příběh se dál odvíjel. Pokud bych se na vteřinu zasekla, příběh by byl ztracen. Bylo to zároveň děsivé i vzrušující.

Kdybys měla nějakou nadpřirozenou schopnost, jaká by to byla?

Byla by to kognitivní nadpřirozená schopnost. Ráda bych okamžitě rozuměla čemukoli – jazykům, emocím, dokonce i důvodům, proč lidé dělají to, co dělají. Myslím, že můj život by byl nekonečně fascinující a pomohlo by mi to propojit se s ostatními na hlubší úrovni.

Kdyby ses měla popsat třemi slovy, jaká by to byla?

Emocionální, empatická, introvertní.

Jaké město během turné nejraději navštěvuješ?

Kyoto, i po tolika návštěvách je to stále Kyoto. Rušné ulice vedle klidné řeky Kamo, nesmělá toulavá kočka, která očichává grilovanou rybu yakizakana, a teplé světlo pronikající okny se dřevěnými rámy – to vše je součástí tohoto okouzlujícího, malebného města. A samozřejmě je tam všechno tak nekomplikované.

Nejvíce nezapomenutelná reakce publika?

Jednou, když náš konferenciér oznámil, že je čas na přestávku, jedno dítě hlasitě vykřiklo: „NEEE, TO NE!!!“ Celé publikum se rozesmálo, stejně jako my v zákulisí.

Co je podle tebe ta nejvyšší úroveň tance nebo umění?

Pro mě je nejvyšší úrovní tance to, když se tanec stane formou uzdravení. Když nemusíš mluvit ani být blízko toho člověka, ale tvůj tanec ho osloví, uklidní, inspiruje nebo jemně probudí něco v jeho srdci.

Je to víc než technika, víc než dokonalé linie. Je to okamžik, kdy je tvé tělo projevem něčeho čistšího: pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. A v tom okamžiku to cítí i diváci. Toto tiché spojení je nejvyšší formou umění, jakou si dokážu představit.

Kdybys mohla něco vzkázat svému mladšímu já, jako začínající umělkyni, co bys jí řekla?

Řekla bych jí: Buď k sobě laskavá. Ne tak, že budeš sama sebe omlouvat, ale tak, že si dovolíš selhat bez sebeobviňování, dovolíš si odpočívat bez pocitu viny a budeš pokračovat v čistém uměleckém úsilí, ale ne ze strachu, že zůstaneš pozadu.

A také bych jí řekla, velmi vážně: Trénuj svůj střed těla.

Ano, tvůj skutečný fyzický střed těla. Tvé břišní svaly, dolní část zad, hluboké stabilizační svaly. Bez silného středu těla ztrácejí skoky výšku, otočky ztrácejí rovnováhu a dokonce ani dech nemůže plynule proudit. Trénink středu těla se zdá být monotónní a neatraktivní, ale tiše všechno podporuje, stejně jako náš charakter podporuje vše v našem životě.

Shen Yun 2026 se právě připravuje. Navštivte naši stránku, kde lze zakoupit vstupenky na nadcházející turné, které začíná v prosinci tohoto roku.