Hudební propojování Východu a Západu
Jedna věc, která přiroste k srdci obecenstvu Shen Yun kdekoliv na světě, je orchestr kombinující to nejlepší z Východu a Západu. Velký klasický západní orchestr poskytuje energičnost a velkolepost, zatímco čínské hudební nástroje do něj vnášejí nevšední nádech tisíce let staré čínské kultury.
Jak skladatelé Shen Yun komponují partitury, které harmonicky spojují tyto zcela odlišné hudební nástroje?
Přečtěte si s námi, co o svém umění říkají skladatelé Shen Yun, kteří v souboru působí od jeho vzniku a napsali již desítky skladeb.
Otázka: Jak ve svých skladbách využíváte vlastností západních a východních hudebních nástrojů?
Junyi Tan: Jedním z typických rysů skladeb Shen Yun je, že v nich vyzdvihujeme podstatu obou těchto velkých hudebních tradic a zároveň v nich předáváme jednotné téma. Při hudebních úpravách využívám hlavně západní techniky psaní. Zároveň však musejí skladba i melodie obsahovat jedinečné rysy čínské hudby.
Jádrem vystoupení Shen Yun je klasický čínský tanec a etnické tance. Tancům je uzpůsobena i hudba. Protože hudbu skládáme ke každému tanečnímu číslu zvlášť, musíme v ní přesně odhadnout, jak nejlépe vystihnout rysy a ducha dané lokality. Chceme-li přesně postihnout daný etnický styl a jeho vlastnosti, není lepší volby než do skladeb zakomponovat čínské nástroje, jako je dizi, erhu, pipa a podobně.
Hudbu komponujeme tak, že západní dechové a smyčcové nástroje slouží jako doprovod a čínské nástroje hrají hlavní melodii. Samozřejmě, když se hraje crescendo, vyniknou při něm i výjimečné vlastnosti dechových a smyčcových nástrojů.
Otázka: V čem jsou vlastnosti čínských a západních nástrojů odlišné?
Jing Xuan: Klasická čínská hudba vychází ze stejného základu jako i jiné formy tradičního čínského umění. Ať už jde o výrobu těch nástrojů nebo o barvu jejich tónů, to vše má svůj hluboký vnitřní význam a bohatou symboliku.
Vezměme si například takovou pipu (čínskou loutnu). Je dlouhá tři stopy a pět palců: trojka symbolizuje nebe, zemi a člověka; pětka představuje pět prvků podle čínské filozofie – kov, dřevo, vodu, oheň a zemi. Pipa má také čtyři struny, což symbolizuje čtyři roční období.
Dalším příkladem může být dvojice flétny a pipy, které uslyšíte často hrát spolu – za touto souhrou se skrývá myšlenka příznivého spojení draka a fénixe. Flétna představuje draka a pipa fénixe.
Také rozdělení čínských nástrojů je od těch západních odlišné. Západní nástroje jsou klasifikovány podle způsobu, jakým se na ně hraje – smyčcové, bicí, žesťové či dřevěné dechové. Čínské nástroje se dělí podle svých tónů a materiálů, ze kterých jsou vyrobeny.
Ve staré Číně byly hudební nástroje roztříděny do osmi skupin: kovové, kamenné, hliněné, kožené, z hedvábí, dřevěné, z tykve a bambusu. Těmto kategoriím se souhrnně říkalo „osm zvuků“ a byl to jeden z nejranějších systémů klasifikace hudebních nástrojů. Například, pod „kovový zvuk“ patřil bian-zhong (starodávný nástroj se 16 zvonky), buben byl představitelem „koženého zvuku“; „hedvábný zvuk“ zahrnoval nástroje, které původně používaly hedvábné struny, jako je citera; různé flétny patřily k „bambusovému zvuku“ a podobně.
Tonální vlastnosti čínských nástrojů jsou také úzce spjaty s čínskou filozofií. Tradiční čínská kultura zdůrazňuje myšlenku, že všechny věci mají duši. Vztaženo k čínské hudbě to pak znamená, že každý tón je živý.
Vzhledem k tomu, že jsou čínská hudba i tanec postaveny na stejném základu, rytmus, který je obsažen v pauzách mezi každým tanečním pohybem a v pauzách mezi jednotlivými tóny – ten prostor se jen tak nepřechází, je v něm určitý proces. A tohle je patrné v konkrétních technikách hraní na různé čínské nástroje – jako pozvolna se táhnoucí tón erhu, nebo technika tlaku a tahu u pipy, která vytváří jemný efekt portamenta (lehkého klouzání z tónů na tón). Tohle je součást duše čínské hudby.
