Sezóna Shen Yun 2014 končí

Sezónu Shen Yun Performing Arts 2014 zakončila nedělní představení ve Vídni a floridské Jacksonville.

Po pěti měsících turné napříč pěti světadíly a 18 státy se unavení členové souboru Shen Yun vracejí domů do New Yorku. U večeře po posledním evropském představení ve Vídni jsme se několika z nich zeptali na dvě otázky: „Jaký největší zážitek jste si odnesli z letošního turné?“ a „Na co se nejvíce těšíte, až se vrátíte domů?“

Zde jsou jejich odpovědi:

První sólistka Yuxuan Liu

Nezapomenutelný zážitek: To, jak jsme po závěrečném představení v Ženevě bourali scénu. Do dvou do rána jsme balili věci do náklaďáků a za sebou jsme měli Ženevské jezero, na které svítil měsíc.

Na co se těším, až se vrátím domů: Jak se budu učit nové tance na příští sezónu.

Dirigent Milen Nachev

Nezapomenutelný zážitek: O jednom volném večeru v Berlíně jsem se vydal na koncert Berlínských filharmoniků. Hráli Mahlerovu Symfonii č. 4, G dur.

Na co se těším, až se vrátím domů: Napřed se těším na dovolenou. A potom na koncertní turné Symfonického orchestru Shen Yun.

První sólista Alvin Song

Nezapomenutelný zážitek: Po posledním představení v Barceloně se pár lidí od nás převléklo, odlíčilo se a vyšlo ven do foyer, kde bylo ještě několik diváků, kteří nás poznali. Viděli jsme jim na očích, jak jsou po představení šťastní. Zeptali se nás, jestli by se s námi mohli vyfotit. Když jsme jim řekli „jasně“, vyskočili snad deset metrů do vzduchu. Nikdy předtím jsem nikoho neviděl takhle zářit štěstím. Postupně se s námi chtělo vyfotit stále víc a víc lidí. Byl tam taky jeden chlapeček, asi tak šestiletý. Popadl mi nohu a při focení ji pořád objímal. Byl úžasně roztomilý.

Na co se těším, až se vrátím domů: Jak budu relaxovat v Karibiku.

První sólistka Cheryl Lin

Nezapomenutelný zážitek: V Miláně jsme vystupovali na hodně šikmém jevišti. Docela prudce se svažovalo dolů, takže jste do orchestřiště klidně mohli válet sudy. Takovéhle jeviště je běžnější u baletu, ale u klasického čínského tance není obvyklé. Nikdy předtím jsem na takovémhle jevišti nevystupovala a musela jsem na něm dělat dost obtížné otočky a vysoké roznožky, takže jsem se toho zprvu trochu děsila. Pak jsem si prostě řekla, že si budu představovat, že to jeviště je rovné, a prostě to udělám. A šlo to; všichni jsme to zvládli.

Na co se těším, až se vrátím domů: Těším se na začátek nové sezóny – nové výzvy, nová místa, kam se podívám, nové věci, které se naučím, novinky, které vyzkouším.

Sopranistka Seron Guang Ling Chau

Nezapomenutelný zážitek: Než začnu zpívat a s diváky se na sebe poprvé podíváme, obvykle sálem po otevření opony něco zašumí. Určitě si říkají něco jako: „No páni, to je ale vychrtlá sopranistka!“

Na co se těším, až se vrátím domů: Že se vyspím ve své vlastní posteli.

První sólista Ben Chen:

Nezapomenutelný zážitek: Právě dneska, poslední den turné! Zrovna jsme skončili a během toho posledního představení jsem si schválně vychutnával každý okamžik na jevišti, každý ten tanec, který děláme naposledy. Napřesrok to představení bude zase něco úplně jiného a tyhle tance už se na jevišti nikdy znovu neobjeví. Takže dneska jsem si toho všeho obzvláště vážil.

Pak je ještě další moment, když při tanci „Neochvějný lotos“ sestupují Buddhové z plátna na jeviště. Vidím do první řady v hledišti a diváci si téměř zároveň utírají rukou slzy z očí. Tohle se opakuje na každém představení.

Jo, a pak ještě jeden okamžik – bylo jich tolik – v Miláně. Po představení jsem se šel setkat se svou maminkou, která se byla podívat na představení, do foyer. Snažil jsem se být hodně nenápadný. Převlékl jsem se do normálního oblečení a postával tam v tichém rohu foyer. Jenže i tak mě poznalo spoustu lidí a přišla za mnou jedna starší Italka. Spustila na mě italsky, popadla mi ruku a oběma rukama mi s ní třásla. Prostě ji nechtěla pustit a pořád se mi dívala zpříma do očí a mluvila na mě tou svou italštinou. Jediné, čemu jsem rozuměl, bylo: „Bellissimo! Bellissimo!“

A ještě na závěr: Po šesti letech cestování s Shen Yun jsem letos poprvé dostal možnost být ve skupině, která vystupovala v Anglii – zemi, odkud pocházím.

Na co se těším, až se vrátím domů: Jak se potkáme s přáteli z ostatních skupin. Sejdeme se a POŘÁDNĚ to oslavíme!

První sólistka Nancy Wang

Nezapomenutelný zážitek: Jedna z našich tanečnic, Yuwen Lin, si zvrtla kotník, když vystupovala z autobusu, a my si nebyli jistí, jestli bude schopná další den tancovat. Ale ona se celý ten den před představením prostě jen soustředila a potichu pracovala na tom, aby to překonala. Když přišel čas představení, byla jako obvykle úžasná.

Na co se těším, až se vrátím domů: Že budu mít přístup do pořádné taneční zkušebny – kdykoliv budu chtít!

Flétnistka Chiarung Lee

Nezapomenutelný zážitek: Praha – museli jsme postavit jeviště, odehrát dvě představení a zase to všechno zbourat za jediný den. První lidé do divadla dorazili v jednu hodinu ráno, aby jeviště připravili, a další tam došli za pár hodin po nich. Zvukovou zkoušku jsme měli hned po snídani, potom bylo představení ve dvě hodiny odpoledne, další v sedm, a pak jsme až do noci balili. Když jsem se poprvé dozvěděla, co nás čeká, říkala jsem si: „Zvládneme to?“ Ale my to zvládli a představení proběhla velmi dobře. Moc mě dojalo, jak jsme spolu všichni pracovali, byla mezi námi ohromná atmosféra, jak jsme jeden druhému pomáhali. Nikdo si nestěžoval na únavu. Byl to nejmimořádnější den.

Na co se těším, až se vrátím domů: Že budu zpátky na našem kampusu v horách. Je tam takový klid… je to jako v jiném světě. Cítím, že tam jsem opravdu doma.