Umělec v záři reflektorů: Kenji Kobayashi

Kenji Kobayashi

Narozen v Tokiu v Japonsku

K souboru Shen Yun se připojil v roce 2010

„Rozdávat ostatním naději a radost – to je nejhlubší smysl mého života. Velké umění probouzí laskavost, víru a úctu k něčemu vyššímu než jsme my sami. Před dvaceti lety mne Shen Yun inspiroval. Dnes stojím na tomto jevišti, stále tu inspiraci cítím a sdílím ji se světem.“

Kdy jsi se začal zajímat o tanec?

V roce 2006, když mi bylo devět let, jsem poprvé viděl představení Shen Yun v Japonsku a tanečníci na jevišti mě naprosto ohromili. Dodnes si pamatuji číslo Mongolské pláně. Nemohl jsem na něj přestat myslet, zejména na jeden z tanečních pohybů. Když jsem přišel domů, každý den jsem ten pohyb předváděl své mamince. Později jsem zjistil, že se jedná o čínskou taneční techniku zvanou „kruhový skok“. Od toho dne jsem snil o tom, že se stanu tanečníkem jako oni.

Dalším důvodem je, že už když jsem byl malý, chápal jsem, že Shen Yun ukazuje pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny. Byl jsem ještě dítě, když KS Číny nelegálně zadržela moji babičku v pracovním táboře. Abych jí pomohl zachránit, rozdával jsem letáky a vyprávěl o tom mnoha lidem – doufal jsem, že všichni pochopí, co se skutečně děje.

Co se ti na vystupování nejvíce líbí?

Ze začátku to byl ten dobrý pocit, když je tvá tvrdá práce oceněna – ten stál za tu námahu. Vystupování je opravdu o tom, něco divákům předat, a jejich reakce je pro nás jako umělce hodně důležitá. Ale postupem času jsem si začal stejně tak užívat i samotný proces – zkoušení a zdokonalování něčeho, co poté předvedeš na jevišti. Na jevišti jsem hrozně rád, zejména když ztvárňuji mnohovrstevnaté a komplexní postavy. Opravdu mě baví prozkoumávat jejich emoce a poté je ztělesňovat.

Měl jsi někdy trému nebo jsi na jevišti zažil nějaký děsivý okamžik?

Ano, když jsem s tancem začínal, byl jsem nervózní. Později, když jsem získal větší sebevědomí, přestal jsem se tolik bát. Ale tehdy jsem byl také trochu arogantní a neuvědomoval jsem si, jak rozsáhlý svět umění vlastně je. Poté, co jsem ve své taneční kariéře narazil na několik překážek, jsem si pomalu uvědomil, jak malý jsem, a začal si vážit světa divadelního umění. Nyní si jeviště užívám a zároveň ho respektuji... Myslím, že to je ta správná rovnováha.

Jak se ti daří udržet si vysokou uměleckou úroveň a nepropadat rutině, když máš více než 100 představení za sezónu?

Před každým představením si říkám, že musím tančit lépe než minule, protože vždy je co zlepšovat. Znuděný rutinou se člověk cítí jen tehdy, když je sám se sebou spokojený. Umění však nemá hranice. Pokud člověk zůstává zvědavý, vždycky objeví něco nového. Samozřejmě, že každý někdy stagnuje, ale vytrvalost je zásadní.

Také jsem přemýšlel o tom, že na každé představení přichází nové publikum. V ideálním případě bych pokaždé hrál tak, jako by to bylo první představení. Ale realita je taková, že není vždy možné publikum dobře vidět a může se zdát, že se věci neustále dokola opakují. Člověk tedy musí najít motivaci uvnitř sebe, aby každému představení vdechl život.

Co považuješ za dosavadní vrchol své taneční kariéry?

Všechno, co souvisí se Shen Yun – možnost cestovat s touto společností po celém světě, setkávat se s různými lidmi, poznávat nové kultury, rozmanitá jídla a úchvatné krajiny! Také rád fotím, zejména slavné hory, řeky a historické památky.

Jakou roli hraje Falun Dafa ve tvém životě a při tvém tréninku?

Je to moje vodítko – můj kompas. V každodenním životě je snadné nechat se unést emocemi, honit se za výsledky, pochybovat o sobě, stěžovat si nebo obviňovat ostatní. Upřímně, bez učení Falun Dafa bych asi nebyl dobrým člověkem.

Duchovní praxe mi pomáhá zbavit se ega, nebo se o to alespoň snažím. Nedovoluje mi, abych se ztratil v honbě za slávou či ziskem, nebo abych žil jen pro emoce. Někdy sice odbočím, ale učení mi vždy pomáhá vrátit se na správnou cestu, místo abych následoval negativní myšlenky.

Takže bych řekl, že Falun Dafa je pro mě nesmírně důležitý. V životě i v tanci mi pomáhá zůstat racionální a laskavý a umožňuje mi být lepší verzí sebe sama. Jsem také velmi vděčný, že jsem obklopen kolegy, studenty a učiteli, kteří sdílejí stejné hodnoty. Konflikty se mohou vyskytnout kdekoli, ale moje duchovní praxe mi připomíná, abych se díval dovnitř, místo abych obviňoval druhé.

Je život v Shen Yun náročný?

Ano, Shen Yun má velmi vysoké standardy – jak v tanci, tak v morálním charakteru – a tyto standardy se neustále zvyšují, což je způsob, jakým se neustále zlepšujeme. Umění je neomezené; pokud se nezlepšuješ, zaostáváš.

Každá nová generace umělců je ještě talentovanější než ta předchozí, což rozhodně přináší tlak, ale také mě to motivuje k uměleckému růstu.

Prošel jsem mnoha fázemi. Zpočátku byl tanec opravdu těžký. Později mě motivovaly výsledky. Ale nakonec jsem se zasekl. Potřeboval jsem změnit svůj pohled na život. Když se můj pohled rozšířil, otevřel se mi zcela nový svět. Každá fáze má své výzvy a naše vnitřní boje jsou často ty nejtěžší. Naučil jsem se vydávat ze sebe maximum, aniž bych se upínal na výsledky.

Čím je klasický čínský tanec jedinečný?

Klasický čínský tanec má hluboké historické a kulturní základy a neuvěřitelný expresivní potenciál. Je rozsáhlý a hluboký. Zahrnuje herectví, držení těla (shen-yun), pohyby a postoje (shen-fa) a technické dovednosti, jako jsou salta a skoky. To vše je pro klasický čínský tanec nezbytné. Je to mimořádně bohatá umělecká forma.

Jak se před vystoupením soustředíš a jak po něm relaxuješ?

Před vystoupením se ujistím, že jsem se dobře rozcvičil, že jsem v nejlepší psychické kondici a přizpůsobím se tomu, jak se ten den cítí moje tělo. Po vystoupení si rád dám horkou koupel, abych si odpočinul psychicky i fyzicky.

Jaký je tvůj oblíbený koníček, jak rád trávíš volný čas?

Miluji fotografování, psaní poezie a vaření. Když mě dojme krásná scéna nebo zážitek, rád píšu básně. Je to můj způsob, jak mluvit sám se sebou a zachytit své emoce. I když moje psaní není moc dobré, je to stále způsob, jak vyjádřit pocity. Byla doba, kdy jsem napsal přes sto básní za rok.

Fotografování mám moc rád. Nemám pro to žádný zvláštní důvod.

V poslední době jsem si obzvláště oblíbil vaření. Je to neuvěřitelně relaxační, velmi uspokojující a tolik jsem se toho naučil. Vařím japonskou, čínskou a západní kuchyni.

Vaření, fotografování a tanec jsou si v jistém smyslu podobné: člověk něco vytvoří, uvědomí si, že je to jiné, než si představoval, pak zkoumá proč, znovu experimentuje a poučí se z toho.

Co je jedna z obtíží, se kterou se na turné setkáváš?

Rozhodně dlouhé cesty autobusem.

Jaké místo během turné nejraději navštěvuješ a proč?

Japonsko! Japonsko! Japonsko! Už jsem tam dlouho nevystupoval, ale doufám, že se tam brzy podívám.

Jaká postava, kterou jsi ztvárnil na jevišti, ti nejvíce utkvěla v paměti?

Zhao Yun v tanci Sám na cestě za záchranou. Je to velmi expresivní a složitá role, plná dramatických zvratů. Je to role, která je velmi obohacující, ale také vyčerpávající. Zhao Yun je loajální, odvážný, inteligentní a nesobecký. Všechny tyto vlastnosti, včetně jeho obětavosti a oddanosti, mě opravdu dojaly.

Co je podle tebe ta nejvyšší úroveň tance?

Z hlediska technických dovedností je to věc, které říkáme shen-dai-shou („tělo vede ruce“) a kua-dai-tui („boky vedou nohy“).

Když technické dovednosti dosáhnou určité úrovně, pak je nejdůležitější umělecká hloubka a to, co máš uvnitř. Začíná to sebekultivací umělce; to je nejdůležitější věc. Umělecká vytříbenost spočívá v tom, jak používáš své pohyby a jemné nuance výrazu, abys divákům zprostředkoval nezapomenutelný zážitek. Tato jedinečná kvalita, tento vnitřní pocit, je to, co ostatní nemohou napodobit.

Kdybys mohl něco vzkázat svému mladšímu já, jako začínajícímu umělci, co bys mu řekl?

Pracuj tvrději, ještě tvrději. Buď skromný a nestěžuj si – prostě to udělej.

Shen Yun 2026 se právě připravuje. Navštivte naši stránku, kde lze zakoupit vstupenky na nadcházející turné, které začíná v prosinci.