Rozhovor s Yungchiou Chenem, choreografem Shen Yun

„Začneme znovu odshora,“ říká, zatímco doznívá hudba v místnosti plné zadýchaných tanečníků. Zkouška měla už dávno skončit. Ale pro Yungchiu Chena je tvrdá práce a sebedisciplína druhou přirozeností. Takto se dostal tam, kde je – systematicky a krok za krokem.

Zkušený a plodný umělec, který vytváří choreografie objevující se na jevištích po celém světě, byl kdysi ambiciózním hochem, kterého málem nevzali na taneční akademii. Malé ani velké těžkosti ho však nikdy neodradily od jeho cílů. A největší smysl své práce našel právě v souboru Shen Yun.

Představení s vizí

Chen vstoupil do Shen Yun Performing Arts v roce 2007 – rok poté, co v New Yorku tento soubor vznikl. Každou sezonu Shen Yun prezentuje zcela nové představení. To vyžaduje nesmírné nasazení návrhářů, hudebníků, skladatelů, tanečníků a samozřejmě i choreografů. Chen dělal choreografii k desítkám tanců v klasickém, lidovém a etnickém stylu. Jeho vlastní příběh – který jej zavedl z Číny na Tchaj-wan a nakonec do USA – je právě tak bohatý.

Jít za svým snem

Chen vyrostl v jižní Číně jako nejmladší syn šestičlenné rodiny z etnika Hmong. Umění milovala celá rodina. Kdykoliv u nich doma vypnuli proud, což bylo často, rodinný klan si pro své obveselení uspořádal představení za svitu svíček. Tatínek hrál na dvoustrunnou erhu, sourozenci zpívali a malý Yungchia – který byl nejživější z nich – tančil. Tak se zrodila celoživotní vášeň.

Když se jako 11letý chlapec ucházel o přijetí na taneční akademii, porota ho odmítla kvůli tomu, že byl moc malý. Ale jeden učitel, který si všiml, jak rychle a přesně se taneční pohyby naučil, se ho u poroty zastal a malý Yungchia byl – naštěstí – přijat.

Chen si tuto situaci, kdy ho téměř nepřijali na vysněnou školu, navždy zapamatoval a slíbil si, že bude pracovat desetkrát tvrději než jeho kolegové. Téměř nevycházel ze sálu – ani o prázdninách a víkendech – a horlivě cvičil, aby překonal omezení své tělesné výšky.

Nakonec se Chen jako absolvent umístil na prvním místě. Tancoval u regionální taneční skupiny a i tam se svou houževnatostí vyšplhal z neviditelného náhradníka až ke hvězdě nemající sobě rovna.

Poté, už jako oceňovaného umělce, choreografa a učitele, jej kariéra zavedla do hlavního města Pekingu a nakonec na Tchaj-wan.

V roce 2007 vyhlásila newyorská televizní stanice New Tang Dynasty první mezinárodní soutěž v klasickém čínském tanci. Chenovi v té době už bylo ke čtyřicítce a právě se vyléčil z roztržené Achillovy šlachy. Rozhodl se, že se soutěže zúčastní v rámci své rozlučky s kariérou. Nečekal však, že soutěž nakonec vyhraje a prožije tím nový přelom své kariéry.

„Můžu jen říct, že mám veliké, veliké štěstí.“

Během soutěže Chena objevili choreografové Shen Yun a rychle se stal součástí souboru.

„Cítil jsem, že mě vtahuje nějaká neviditelná síla, volal na mě prostě nový začátek,“ říká. „A tak se celá naše rodina – moje žena Siya a naši synové – přestěhovala z Tchaj-wanu do New Yorku.“

Když Siya Yang poprvé uviděla svého manžela na jevišti v Shen Yun, byla překvapená. „Vždycky byl nesmírně zapálený, ale v Shen Yun z něj vyzařovala jiná energie... jako kdyby nalezl hlubší smysl ve svém tanci.“

O: Pane Chene, co se změnilo, když jste vstoupil do souboru Shen Yun?

YC: Všechno. V Shen Yun bylo najednou jiné úplně všechno. Předtím byl tou nejdůležitější věcí v mém životě tanec. Ale teď je to víra. Být součástí Shen Yun je procesem pozvedání mého těla a duše.

Snažíme se oživovat tradiční kulturu, a tak musíme být v souladu i s jejími hodnotami a myšlením. Ten náš „návrat k tradičním hodnotám“ nemůže být jenom kvůli představení. Dávní Číňané chovali hlubokou víru a úctu k bohům. Jako moderní lidé musíme změnit to, jak myslíme, a postupně si očišťovat mysl.

O: To je něco, čemu jste věřil vždycky?

YC: Tyhle věci jsem si uvědomil až poté, co jsem přišel do Shen Yun. Začal jsem se věnovat disciplíně sebezdokonalování Falun Dafa a začal jsem se chovat podle jejích principů pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Myslím a jednám teď úplně jinak než předtím. Méně se starám o slávu a peníze a více o to, co moje srdce skutečně chce. Když se objeví problémy, dokážu jim čelit pozitivně a použít je ke zlepšení sebe sama.

O: Jak se tohle promítá do vašeho umění?

YC: No, ono to vlastně není jenom o mně. Stejně to mají umělci Shen Yun obecně. Jako kultivující mají umělci Shen Yun jiný východiskový bod a tvůrčí přístup – snažíme se posílit to, co je dobré a čisté, a používáme ve své choreografii tradiční prvky.

Shen Yun vede umělecký svět z hlediska obnovování tradiční kultury. To je naše poslání a základ všeho, co děláme. Chceme vyslat světu vzkaz, že bohové existují, že to, co děláme, má své důsledky – dobro je odměněno a zlo potrestáno, a že máme naději do budoucna.

O: Jaký je váš život v Shen Yun?

YC: Každý rok cestujeme pět měsíců po světě a každou sezonu odehrajeme více než sto představení. Cestujeme autobusem a letadlem. Někdy jedeme i dva nebo tři dny v kuse a je to dost náročné. Na druhé straně to, že vystupujeme ve všech těch různých zemích, mi opravdu otevřelo oči a otevřelo nové obzory.

Byli jsme v nejprestižnějších divadlech, jako je Kennedy Center a Lincoln Center, a cestovali jsme po Asii, Evropě, Kanadě a Jižní Americe. Shen Yun mi pomohl v tom, abych mohl doslova tančit na světové scéně, což je neocenitelná zkušenost pro jakéhokoliv umělce.

O: Co vás na vaší práci nejvíce hřeje?

YC: Je to to, že světu ukazujeme autentickou čínskou kulturu a podstatu naší 5000 let dlouhé historie. Proto jsem tak hrdý, že můžu být u toho všeho. Když pomyslím na to, že moje celoživotní práce pomáhá oživit tradiční čínskou kulturu pro budoucí generace, už nemůžu být spokojenější.