Čínské bubny
Ve starobylé Číně byly bubny považovány za všemocnou kouzelnou zbraň a jejich první využití bylo na bitevním poli. Protože se jejich majestátní zvuk line do velké dálky, válečné bubny byly nesmírně důležité pro zocelování morálky vojska.
V dynastii Zhou (1046 – 256 př. n. l.) došlo ke klasifikaci nástrojů a čínský buben byl umístěn na vrcholu. Stal se široce používaným nástrojem, oblíbeným především v chrámech při obětních obřadech a v palácích při královských banketech.
Lub čínského bubnu je většinou ze dřeva a blána ze zvířecí kůže. Obecně platí, že čím je průměr bubnu větší, tím nižší je jeho tón. Pro různé zvukové efekty se bubnuje na různé části nástroje – například na obrubu, kde se kůže setkává se dřevem, na strany bubnu nebo i na kovové cvočky, které přichytávají kůži.
Shen Yun používá ve svých vystoupeních mnoho typů čínských bubnů, nejvíce však pásové a válečné bubny či osmihranné ruční bubínky.
