Starobylá Čína neměla koncept „státu“. Protože vladaři často bojovali o území, bylo zřídkakdy možné přesně určit národní hranice. Tito panovníci kromě toho věřili v základní princip, že všechna země je pod dohledem nebes a nepatří žádnému pozemskému králi.
Dynastie pak nicméně sjednotily Čínu stejně účelně, jako kdyby byla státem. Císař, nazývaný také Syn nebes, udělil tituly vládcům okolních území. Tím, že tyto tituly přijali, stali se hodnostáři vzniklé dynastie a očekávalo se od nich, že budou platit daně císaři. Dynastie tedy sdružovaly mnohá území a etnické skupiny pod jednotnou správou.
Před 4 000 lety vznikla první čínská dynastie Xia. Naopak poslední dynastií byla Qing (vládnoucí v letech 1644 – 1911). Kolem roku 200 př. n. l., za vlády dynastie Qin, mocné dynastie sjednotily „vše pod nebesy“ a výrazně ovlivnily čínské i světové dějiny. A protože každá z dynastií byla jedinečná, zanechala za sebou bohatou škálu kultury pro obdiv dalších generací.
